Mají pomoci soudci při jeho rozhodování o osudech lidí tak, aby jeho rozhodnutí odpovídalo skutečnosti (materiální pravdě). Zvláště to platí, když soud vykonává i pečovatelské funkce státu v rámci ochrany zvláště zranitelných osob, především nezletilých dětí. Zde soudce i mimo návrhy účastníků zjišťuje skutkový stav tak, aby odpovídal materiální pravdě, k čemuž mu má znalec dopomoci. Avšak znalec nemá vrchnostenské mocenské postavení, to přísluší jen soudu. Nikdy si nemůže soudní mocenskou autoritu na sebe strhnout, nejedná za soud.

Zvláštním problémem jsou pak spory znalců. Stejně jako se říká o právnících, že sejdou-li se dva, vzniknou nejméně tři právní názory, může to platit i o některých jiných odbornostech. Při znaleckých posudcích z oboru technických je v lecčems situace jednodušší. Jsou-li známé přírodní síly a jevy, měli by např. při počítání pevnosti betonu dospět dva znalci k témuž výsledku. Případná odchylka je zjistitelná jako chyba v metodě či zpracování posudku.

Těžší je to v případech, kdy nejde o obory technické či jiné exaktní posudky. Kdy nejde o matematické, byť složité výpočty, či posouzení známých přírodních jevů. Sem patří posudky v oblasti sporů o dítě i posudky psychologické, neboť zvážit a změřit lidskou duši, vědomí, cítění je těžké, pakliže vůbec možné. O to více je významnější soudce, ale roste i jeho odpovědnost jako pána soudního řízení a ne automatu na podpisy pod rozsudky. Znalec nemá mít vůdčí roli a to zvláště tehdy, jsou-li závěry odborníků rozdílné.

Znalecké posudky podléhají hodnocení a kritice nejen při samotném soudním řízení, ale i hodnocení a kritice veřejné. Znalci a znalecké ústavy nejsou jen podnikatelé, ale podílejí se na procesu, který vede k závaznému rozsudku, jenž může značně ovlivnit život lidí. Protože jsou významné pro výkon soudní části státní moci, musí znalci počítat s tím, že jejich práce může být předmětem hodnocení veřejnosti laické i odborné, stejně jako samotná mocenská vrchnostenská rozhodnutí soudů, coby státních orgánů. Výkon státní moci v demokracii je výkonem moci pod dozorem veřejnosti, ne moci kabinetní, leda by něco bylo výslovně právem uznáno na utajovanou informaci či z jiných důvodů chráněno před zveřejněním.

Příklad jednoho posudku

Byl jsem seznámen s okolnostmi, kdy Okresní soud v Hradci Králové rozhodoval ve věci styku rozvedených rodičů s dětmi, přičemž přibral do řízení k vypracování posudku Znalecký institut pro psychiatrii, sexuologii a klinickou psychologii v Praze, který garantoval PhDr. Pavel Král. Výsledkem byl posudek, k němuž uplatnil výhrady samotný soud i orgán sociálně právní ochrany dětí.

Okresní soud v Hradci Králové v rozsudku z 16. 12. 2021 uvedl k znaleckému posudku: „že i on má výhrady ke znaleckému posudku, minimálně v tom, že ve znaleckém posudku jsou uvedeny nepravdy, např. když znalci sdělili nezletilé, že soud nevěří PhDr. Martincové, a proto byl zadán znalecký posudek, že soud řekl, že nezletilé děti zavře na psychiatrii. K tomu soud dodává, že ani jednu z uvedených skutečností neuvedl.“ To je ze strany okresního soudu závažné tvrzení zpochybňující znalecký posudek, které je indicií k pečlivému zvážení okolnosti celého případu a zkoumání možné podjatosti a neférovosti znalce. Okresní soud konstatoval, že „k závěrům znaleckého posudku soud tedy nepřihlížel, neboť závěry znaleckého posudku jsou zcela v rozporu s ostatními provedenými důkazy a ke znaleckému posudku byla vznesena řada výhrad“. Následně pak překvapivě krajský soud  jako soud odvolací tyto závěry okresního soudu pominul a o zpochybněný posudek se opřel.