Daleko lepší možnost vidím v tom, co jsme na začátku listopadu prosadili v sněmovně v rámci novelizace zákona o obcích. Totiž v otevírání většího prostoru pro vzájemnou spolupráci. Zopakuji několik čísel, která asi plus mínus zhruba mnoho lidí zná, ale nejsou určitě známá takzvaně notoricky.

V naší zemi je v současnosti zhruba 6250 obcí. Průměrný počet obyvatel na jednu obci je 1632. Zhruba 3700 obcí má méně než 500 obyvatel. Mezi roky 1970 až 1980 se počet obcí dramaticky snížil, protože tehdejší režim v podstatě nařídil slučování do větších celků. Takže počet obcí poklesl ze 7511 (začátek sedmdesátých let) na 4778 (začátku let osmdesátých). Možná se tím uspořilo určité množství peněz, ale fakt, že po roce 1989 se tyto „sloučené“ obce zase poměrně hromadně rozloučily, svědčí o tom, že se tento plán komunistů nesetkal s úspěchem u lidí.

V roce 1990 bylo na území nynější České republiky dokonce pouze asi 4100 obcí, do roku 1994 jsme se pak velmi rychle dostali na těch současných zhruba 6250 obcí. Vezměme to tak, že jde o počet, který si občané této země svobodně vybrali. Takže máme možnost buď jít proti této svobodné volbě, nebo zlepšovat legislativní a další možnosti a dělat prostor pro spolupráci jinou než vynucenou.

Zákon o obcích (pokud projde senátem a podepíše ho prezident, přičemž vcelku ani v jednom případě není důvod k pochybnostem) umožní propříště vytváření „společenství obcí“ mezi těmi obcemi, které spadají pod jednu obec s rozšířenou působností. Už nyní se mohou obce sdružovat do „dobrovolných svazků“, ale to je institut, vhodný především třeba pro výstavbu školy nebo jiné infrastruktury. Společenství zakládá možnost podstatně širší, namátkou například sdílení úředníků pro některé činnosti. Kdo byl někdy zastupitelem, radním či starostou, tak ihned vidí tu výhodu a potenciál takové možnosti. Společenství také bude moci vytvářet organizační složky či právnické osoby pro plnění úkolů, na kterých se dohodne.