Skutečnost, že je možné vydělat několik tisíc na předčasném odchodu do starobního důchodu u lidí, kterým vznikne nárok na starobní důchod v roce 2023, případně v roce 2024, je nepochopitelná, špatná a nespravedlivá vůči ostatním, kterým se blíží důchodový věk. Je to způsobeno několikerou valorizací důchodů v letošním roce, která byla jistě potřeba.  Ještě závažnější je skutečnost, že žádost o předčasný důchod nemusí znamenat, že žadatel přestane pracovat. Může požádat o tzv. důchod bez výplaty. Není tedy nutné odejít ze zaměstnání, pokud si někdo chce ‚zafixovat‘ výši výhodnějšího důchodu odpovídajícího roku 2022. Tuto situaci mohou využít všichni, kdo chtějí jít v příštích dvou letech do starobního důchodu. Paradoxní na celé věci je postup ministra Mariána Jurečky, který místo toho, aby se snažil urychlenou změnou zákona situaci narovnat, tak ještě tuto možnost podporuje ve formě tiskové zprávy. Je to zásadní pochybení, které vnáší nespravedlnost do důchodového systému a zároveň zvyšuje jeho výdaje.

O chaotičnosti MPSV ČR v důchodové politice svědčí i další připravované nebo již předložené návrhy zákonů. Ministerstvo dalo do připomínkového řízení novelu zákona č. 592/1991Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tímto návrhem se zároveň valorizují i další zákony sociální oblasti, včetně zákona o důchodovém pojištění. MPSV ČR navrhuje změnu zvýhodnění pracujících, kteří pobírají starobní důchod, a to tak, že jim bude částečně snížena platba sociálního pojištění, ale nebude jim jejich starobní důchod valorizován za každý rok zaměstnání, které nyní činí 0,4 %. Považuji tento návrh za zcela chybný. Návrh sám o sobě signalizuje podivné uvažování na ministerstvu práce a sociálních věcí, jak dál s důchody. Zdá se, že zcela chybí systémová a dlouhodobá představa, jak změnit důchodový systém, aby plnil svoji funkci, ale zároveň neúměrně nezatěžoval veřejné finance.

Výše zmíněný návrh na odstranění valorizace u pracujících, kteří pobírají starobní důchod za nižší platbu sociálního pojištění, je pro tyto lidi nevýhodný a pravděpodobně cílí na okamžitý pocit výdělku, zvýšeného sníženou platbou pojištění.  Je to však opatření proti těmto lidem, protože v delší perspektivě na tom „pracující důchodci“ prodělají, přičemž sociální pojištění v konkrétním roce se může dostat do větších potíží, pokud by „pracujících důchodců“ bylo větší množství.

Velmi problematické vidím i schválení dřívějšího odchodu do starobního důchodu u zdravotnických záchranářů. Je to prolomení původně zrušených kategorií pro odchod do starobního důchodu, které platily před rokem 1989. První prolomení zrušených kategorií bylo schváleno v roce 2016, kdy byla schválena novela zákona o důchodovém pojištění pro horníky v hlubinných dolech. Tato úprava byla přeci jenom jiného charakteru, protože horníků v hlubinných dolech je velmi nízký počet a stále jich ubývá. Pokud jde o dřívější odchod do starobního důchodu u zdravotnických záchranářů, obávám se, že se tím otvírají dveře pro předčasný odchod do důchodu i pro další profese, jako jsou hasiči, řidiči dálkové dopravy a podobně, kde stres a námaha je nepochybně také značná. U zdravotnických záchranářů bych spíše preferoval pomoc státu při získání jiného pracovního uplatnění, kde vzhledem k vyčerpání již člověk nemůže vykonávat činnost zdravotnického záchranáře.

Je jisté, že ministerstvo v tomto volebním období nechystá žádnou zásadní změnu důchodového systému. Každá změna, která by opravdu měla za cíl udržení stability důchodového systému, by se musela odvíjet od masivní podpory rodin a jejich natality. Bez dostatečného počtu dětí, budoucích plátců důchodového pojištění, není cesta k udržitelnému financování důchodů. Pokud se nám nepodaří v nejbližší době dosáhnout porodnosti alespoň na 2,1 dítěte na ženu, tak nezbyde než důchodový systém dotovat z daní, a tyto prostředky budou chybět jinde. Dalším krokem musí být platba důchodového pojištění u bezdětných lidí.

Zásadním problémem současného nastavení odchodu do starobního důchodu jsou předčasné důchody. Podmínky odchodu jsou poměrně měkké, o čemž svědčí také množství lidí, kteří ročně odcházejí do předčasného důchodu. V současné době je to ročně kolem 30 % lidí, kteří splní nárok na předčasný odchod do starobního důchodu a využijí této možnosti. V roce 2011 odešlo do předčasného starobního důchodu více než 50 % lidí a očekávám, že v letošním roce to bude obdobné číslo. Důchodový systém by se měl bránit předčasným odchodům do starobního důchodu zpřísněním podmínek. Výjimku lze udělat u žen, které měly dvě a více dětí. Dnes se ukazuje, že zrušení zvýhodnění žen s dvěma a více dětmi při odchodu do starobního důchodu byla chyba.

Přesto lze i v stávajícím systému provést některé změny, které by vedly k úsporám a případně k vyššímu výběru důchodového pojištění. Především je třeba motivovat lidi ve vyšším věku, aby odložili svůj odchod do starobního důchodu. To znamená zvýšit motivaci, tedy zvýšit valorizaci důchodů pokud nebudou čerpány. Doporučoval bych nejen ponechat 0,4 % valorizace důchodů za rok při pracovní aktivitě „pracujících důchodců“, ale toto procento by mohlo být vyšší tak, aby je motivovalo k pracovní aktivitě co nejdéle. „Pracující důchodce“ je pro systém podstatně výhodnější než nepracující, nehledě na to, že tím lze částečně předcházet i odchodu těchto lidí do tzv. šedé zóny, kdy „pracující důchodce“ pracuje mimo systém a neodvádí pojištění ani daně.

Převzato z Profilu.