Po volbě prezidenta to je nejdůležitější vnitropolitické téma. Vláda svým návrhem překvapila nejen důchodce, kterým ještě na začátku roku slibovala valorizaci na úrovni jeden a půl tisíce korun, ale celou společnost. Argument vlády, že valorizace důchodů je příliš náročná pro veřejné rozpočty lze částečně pochopit, ale potom měl být návrh zákona předložen včas, aby mohl být řádně projednán. Zneužití institutu legislativní nouze je nepřijatelné a svědčí o tom, že vláda je bezradná a používá krajní prostředky, které však budou mít politické důsledky.

Nezpochybňuji právo koalice na zákonnou změnu valorizačního koeficientu u důchodů. Vláda však měla se svým návrhem přijít podstatně dříve, kdy ještě nebyl naplněn zákonný nárok na valorizaci, to je 5 % zdražení spotřebního koše. Tento nárok byl naplněn v lednu 2023, proto se domnívám, že současný legislativní návrh vlády není v souladu s ústavou ČR. K této věci se již vyjádřila řada právníků, a tudíž nemá cenu se k tomu dále vracet. Vše rozhodne Ústavní soud. Považuji však za zcela nepřijatelnou etiku jednání vlády a ztrátu důvěry občanů v právní jistoty. Většina důchodců uvěřila slibu vlády, že valorizace proběhne podle zákona a možná proto řada z nich dala hlas vládnímu kandidátovi na post prezidenta. Říká se, že politik nemusí říkat všechno, ale nesmí lhát. Vláda v tomto případě účelově lhala.

Zcela nepochopitelné je, že vláda ve svém návrhu na změnu valorizačního mechanismu významně porušila princip zásluhovosti. Ústavní soud již několikrát reagoval na pokusy vlád na snížení míry zásluhovosti u důchodů, když konstatoval, že nelze stavět solidaritu nad zásluhovost a důchody musí přinášet přiměřené hmotné zabezpečení, viz rozhodnutí ÚS z roku 2008 a 2010. Proto je téměř jisté, že ÚS zákon zruší, ale důchodcům již peníze nevrátí, protože rozhodnutí ÚS nemá zpětnou účinnost.