Tam, kde se namítá opouštění „havlovského“ pojetí naší zahraniční politiky (diskuse Drulák – Přibáň), kde je třeba komentovat cestu prezidenta do Číny (aktuální publicistika) nebo dokonce varovat před ústavním pučem, který prý chystá současná vládní koalice (Jan Kalvoda „Politruci jsou zpět“, Lidové noviny 24.10.). Jde o stále stejnou otázku: jsou si některá lidská práva „rovnější“ než jiná? Ti, co soudí, že v současném světě jsou ona zbožněná základní lidská práva zcela rovnocenná právům sociálním, že jedny bez druhých jsou nereálná, si nemyslí jen „fungl noví i staří emeritní stalinisté“ nebo „politruci“ jak soudí J. Kalvoda. Možná jen realističtěji posuzují svět.

Současná i historická realita, pokud jde o to, co nazýváme lidskými právy, by neměla být přehlížena. „Bastila nepadla pro právo na vánoční kolekce od odborové organizace či pětitýdenní dovolenou“, tvrdí sugestivně J. Kalvoda. To jistě ne. Ale domnívat se, že Pařížanům, kteří zaútočili na Bastilu více vadilo to, že dosud neexistuje později přijatá Deklarace práv člověka a občana než to, že patřili spolu s 98 % obyvateli státu ke „třetímu stavu“, který musel platit vysoké daně a robotovat, zatímco zbytek společnosti žádné daně neplatil a žil v přepychu, je nepatřičné. Když totiž zjistili, že kromě nabytých práv „člověka a občana“ se na jejich životě nic nezměnilo, změnil revoluci (deklarace, nedeklarace) v krvavou jakobínskou diktaturu, což vedlo později k obnově císařství. Napoleonského a posléze i znovu bourbonského…

Jen ten, kdo nevidí realitu současného světa, může tvrdit, že „čínský rolník používá obyčejný selský rozum a ví, že bez základních práv a svobod, jakými jsou svoboda projevu a shromažďování, nebo právo na řádný soudní proces, se nemůže dovolat ani žádných sociálních práv…“J.Přibáň). Přehlíží totiž, že afričtí a asijští běženci přicházejí do Evropy proto, že usilují o ekonomické zabezpečení, tedy o získání stejných sociálních a ekonomických práv, jakými disponují Evropané. A kupodivu nesklánějí se s obdivem před úrovní našich základních práv. Uchovávají si vlastní, která s těmi našimi jsou často v příkrém rozporu. A staví nás – mimochodem - před velmi aktuální a současně obtížně realizovatelný požadavek tolerovat to, co považujeme, právě s ohledem na ta naše základní lidská práva, za netolerovatelné.