Co znamená „ukrajinizace“?

Mimo jiné to, že stát vykonává své činnosti stále více virtuálně. Jak politici, tak voliči (a tím spíš státní zaměstnanci) vědí, že jsou to všechno jenom řeči.

Například se halasně deklaruje: „Zvýšíme bezpečnost!“ Reálně ale čím dál víc lidí ví, že drtivá většina policistů si raději hraje na služebně na počítači pasiáns, v případě nutnosti prokázání aktivity se pak chopí radaru a na nějakém přehledném úseku vybere stanovený počet pokut. Jakmile jde do tuhého, vyčkává se, až se věci samy vyřeší (střílečka v Uherském Brodě), v případě velkého průšvihu se odejde domů (situace na východě Ukrajiny).

Nebo jiné chvástavé prohlášení: „Pomůžeme chudým!“ Ve skutečnosti je chudých čím dál víc zejména kvůli státní aktivitě, která odebírá peníze tam, kde by mohla vznikat nová pracovní místa, a dává je do „programů pomoci“, kde živí zejména konatele dobra ze spřízněných neziskovek či stranické kolegy, na které nevybylo jiné korýtko ve státní správě, případně do sociálních dávek, kterými stát zejména motivuje další a další, aby přestali pracovat a měnili svůj voličský hlas za zvýšení dávek. Reálně už každý ví, že se o sebe a své blízké buďto postará sám, nebo musí co nejvíc řvát, aby dostal větší sociální držhubné.

„Pomůžeme rodinám!“ zpravidla zase křičí zejména ti, kteří dělají pomocí „programů“ co nejvíc pro to, aby stát zničil i ty zbývající přirozené rodinné vztahy a pocit sounáležitosti a nahradil je závislostí na státu. Přídavky na děti lidem, které stát oškube na daních až na krev. Starobní důchody placené všemi místo přirozené mezigenerační solidarity. Povinná školní docházka (a indoktrinace ideály vládců státu) místo variability a předávání zkušeností v rodinách. Každý už ví, že nepotřebuje dobře vychované a schopné dítě, aby se o něj postaralo ve stáří... a všichni konatelé státního dobra se diví, proč jsou děti nevychované a neschopné.... a vymýšlejí nové a nové zhovadilosti typu povinná školka, obědy zdarma, státní maturity atd. atd.