Vzpomněl si, že je ve vládě pan Babiš, jako ministr financí a místopředseda vlády, který byl podnikatelem, když vstupoval do vlády. Ještě si však nemůže vzpomenout, že ho do této funkce s tímto vědomím sám ustavil. A ten zázračný lék, který objevil pan Sobotka, se jmenuje Volby. Dokonce se pochlapil a během dvou dnů udělal několik zásadních rozhodnutí. S nikým se neradil, sám statečně předstoupil před národ a řekl, že se rozhodl podat demisi vlády a to ve čtvrtek. Následně rozhodl, že to nebude ve čtvrtek, ale v polovině května. Další rozhodnutí následovalo neprodleně, když dostal ráznou „domluvu“ od svých spolustraníků. Přišel opět se dvěma zásadními rozhodnutími, že demisi vlády nepodá a že podá návrh na odvolání ministra Babiše. (Pomíjím zde přestřelku na hradě mezi panem prezidentem a předsedou vlády). Dává také příkaz panu prezidentovi, že ho má odvolat hned a podle vůle pana předsedy. Zapomněl na to, jak sám otálel s jím prohlášenou demisí a měnil svoje rozhodnutí. Všichni koaliční partneři byli jeho postupem zaskočeni, protože s nimi nic neprojednal. Koaliční smlouva se tím stala pro pana Sobotku stejným bezcenným kusem papíru, jako smlouva s panem advokátem Altnerem o právních službách při získání lidového domu, podle které mělo ČSSD také smlouvu plnit a za služby zaplatit, což i přes rozhodnutí soudu nekoná.

Dále si užíváním léku Volby vzpomněl, že před minulými volbami v předvolební rétorice sliboval, že bude bojovat proti korupci, sliboval důchodcům, matkám s dětmi, sociálně slabým a všem občanům co všechno pro jejich blaho vykoná. A také mu ten lék vnukl nápad, že by do politiky neměli vstupovat podnikatelé. To se trochu unáhlil, protože by tam pak zůstal jenom on a pan Benda. Kdo by potom pracoval? Ale ještě bude ten lék potřebovat práci několika výzkumných ústavů a ověření na dobrovolnících, protože si pan Sobotka i přes jeho pravidelné užívání nevzpomněl na všechno.

A to opět před volbami, kdy tyto sliby jsou nesplnitelné, protože se realizace do voleb nestihne a po volbách už asi budou slibovat jiní. Zase je to jenom předvolební rétorika. Kdyby nebyl v dlouhodobé agónii, mohlo by ČSSD začít plnit sliby hned po volbách. Tady uplatňuje pan Sobotka dvojí metr. Sám otálel několik let a panu prezidentovi dává pokyn řešit jeho návrh okamžitě. Pan Sobotka přesto zapomněl na to, kdo je viníkem sestupu preferencí ČSSD a také na jeden zásadní předvolební slib. Ten, že napraví nespravedlivé církevní restituce. To by si ale nesměl do vlády vzít KDU-ČSL, to by v případě řešení tohoto tunelu, který vehementně obhajují spolu s panem Kalouskem, její členové pravděpodobně z vlády odešli. Pro pana Sobotku a jeho kolegy by to znamenalo, že vládu po minulých volbách nesestaví anebo že následně vláda padne. A to by už nebyl pan Sobotka vysněným předsedou vlády.

Teď překáží panu Sobotkovi a jeho ČSSD svými preferencemi pan Babiš a ANO. Pominu li všechny problémy, které jsou ventilovány v předvolební rétorice, platí presumce neviny, případné vzetí do vazby a rozhodnutí soudu. To však neplatí pro pana Sobotku, když neřeší svojí ministryni školství, jejíž náměstci a osobní přátelé, jimi dosazení vysocí úředníci, včetně podporovatelů jsou ve vazbě nebo vyšetřováni policií pro pletichy a ovlivňování poskytování dotací. Že by byla paní ministryně školství tak neschopná, že nemá vnitřní kontrolu a o tom nevěděla, jak říká? Jak by to dopadlo v zaběhlých demokraciích, v tomto případě pan Sobotka neuvádí.

Proto se pokusím, nezávisle na situaci, v širších souvislostech osvětlit dotace na příkladu kritizovaného Čapího hnízda. Neomlouvám pana Babiše, pouze se snažím o objektivní stanovisko.

Celá naše republika se stává z hlediska pokynů a příkazů EU ptačími hnízdy. To, co EU produkuje za byrokracii a nutí nás realizovat v migrační krizi, mění Evropu na hnízdo, do kterého snáší vajíčka kukačka. To, co se týká evropských projektů, je hnízdo, ze kterého z šesti snesených vajec, tři z hnízda vypadnou a tudíž se z nich nic pro občany nevylíhne. A nemůže se stát, že pod tím hnízdem někdo šikovný vejce chytí a něco se mu z něj vylíhne?

Na druhé straně, i když je řada jiných priorit, které by měly být v poslanecké sněmovně projednány, podpořil pan Sobotka a také část poslanců z koaličních stran v nedávné minulosti jednání sněmovny o tak zvaném Čapím hnízdě. To předseda vlády pan Sobotka, považoval za důležité. To, že se tím ztrácí čas na projednání důležitějších návrhů, je pro něj vedlejší. A nejedná se pouze o hnízdo, ale i další grilování pana Babiše v poslanecké sněmovně, včetně hádek koaličních stran. A pan Sobotka a další již odsuzují, aniž by vyčkali na výsledky šetření orgánů k tomu určených.

Poznámka k Čapímu hnízdu. (Svůj názor k dotacím jsem již vyjádřil v jiném příspěvku do PL „Několik vět o Evropských dotacích ze dne 13.4.2017). Svůj názor v textu na Čapí hnízdo, uvádím podle informací z dostupných zdrojů. Dotační titul má svoje podmínky a pravidla, žádosti jsou nezávislými hodnotiteli hodnoceny a bodovány v etapách. Nejprve se hodnotí administrativní soulad s výzvou. Žádosti, které jej splňují, postoupí do věcného posuzování. Zpravidla žádosti hodnotí dva hodnotitelé, maximum je sto bodů a výsledkem je průměr z počtu bodů oběma hodnotiteli udělených. Pokud je rozdíl veliký, nastupuje třetí hodnotitel a platí průměr z udělených bodů ve dvou hodnoceních bodově k sobě nejbližších. Žádosti jsou podle přidělených bodů sestupně seřazeny do seznamu. Podle objemu financí na výzvu alokovaných a podle objemu financí požadovaných žádostmi, se po jejich vyčerpání udělá nad níže hodnocenými čára a ti žadatelé nad čarou dotace obdrží. Podle známých skutečností byla dotace udělena před osmi lety a splnila všechny podmínky dotace. Zpravidla je tato dotace pro podnikatele maximálně do výše šedesáti procent rozpočtovaných nákladů. Kromě jiného také přidělení dotace má podmínku udržitelnosti výsledků projektu po dobu pěti let a v souvislosti se žádostí také musí být objekt provozován a financován z vlastních zdrojů. Projekt je po tuto dobu několikrát kontrolován (vnitřními audity a pravidly, poskytovatelem dotace, finančními úřady, Evropskou unií, …) a žadatel musí každý rok podávat zprávu o jeho udržitelnosti. Pokud objekt realizovaný z dotace generuje čistý zisk po dobu udržitelnosti, tak čistý zisk je potom odečten z objemu dotace a žadatel peníze vrací. Po pěti letech a odsouhlasení závěrečné zprávy poskytovatelem dotace, je na příjemci dotace, co s výsledkem dotace učiní.

Podnikatel pan Babiš, jak uvedl, dal ze svých zdrojů do projektu areálu další miliony, zaměstnal tak desítky lidí, objekt dotace je i po době udržitelnosti na místě, funguje v regionu pro veřejnost. Jak také pan Babiš uvedl, objekt, který slouží v areálu částečně pro něj a jeho rodinu, byl financován z jeho vlastních zdrojů, což dotačním podmínkám neodporuje a na něj dotace použita nebyla.

Aby byla pro projekt dotace získána, využil pan Babiš, tak jako i stovky jiných podnikatelů, platné právní možnosti. Vytvořil v souladu s vyhlášenou výzvou dotace podmínky pro subjekt, který o dotaci požádal a dotaci tak získal. Projekt následně realizoval a po uplynutí doby udržitelnosti jej dále pro veřejnost ze svých zdrojů provozuje. Na rozdíl od jiných případů, kdy žadatel o dotaci ji obdržel, nedodržel dobu udržitelnosti anebo podmínky dané výzvou, dotaci musel vrátit. Podnikatel, který dodržel dobu udržitelnosti a po jejím uplynutí objekt výhodně prodal anebo jej využívá k jiným účelům, než byly podmínky dotace, také zákon neporušil. To mu legislativa dotace také umožňuje, ale co je morálnější? Pan Babiš byl v době obdržení dotace podnikatel a tak také v souladu s legislativou postupoval. Nebyl ani politikem, ani ministrem. Pohledem dnešním, kdy je ministrem a politikem, je na tento projekt mimo jiných také stejnými lidmi, kterým tehdy projekt nevadil a dokonce ho schvalovali, poněkud účelový a pokrytecký. Kdybych byl obyvatelem regionu, kde je projekt realizován, tak bych byl spokojen a fandil mu ještě více, protože bude generovat další návštěvnost, pracovní místa a rodinám, zejména jejich dětem, umožňuje i jiné aktivity, než jen sedět u počítače, jíst hamburgery a tloustnout.

Naplnil tak podmínky dotace více, než bylo jeho povinností. Kritika, že tyto dotace byly určeny pro malé a střední podnikatele, je také zavádějící. Jiné dotace se smysluplným programem a výstupy pro budoucnost u malých a středních podnikatelů jistě uspěly. Více mi vadí, že také za vlády premiéra Sobotky nekvalitní prací odpovědných ministerstev budeme vracet desítky miliard korun, které by byly vhodné i pro menší podnikatele, zejména kdyby byly podmínky dotací pro ně méně byrokratické a tím i dostupnější, jistě přínosem. Dokladem toho je i současný stav, kdy máme v čerpání dotací na období 2014+ již více než dvouleté zpoždění a řada z dotačních titulů čerpání teprve začíná. Zároveň je administrativa a byrokracie ještě složitější, než byla v minulém období.

I přes zkušenosti příjemců dotací, které vždy před koncem dotačního období předávají příslušným poskytovatelům připomínky, se na ně většinou nedbá a také za vlády premiéra Sobotky se byrokracie ještě zvýšila. Svádí se to na Brusel, ale v tom to není. Při realizaci společných přeshraničních projektů na příklad s Bavorskem vidíme, že u nich se dbá více na obsah, administrativní chyby se bez problému odstraní a podmínky dotací jsou podstatně jednodušší než u nás. A za to také může Brusel?

Některé naše sdělovací prostředky, především ČT, upravuje podle svojí režie citace a fakta. Je v ní málo objektivity a preferuje jediný názorový proud a to se týká i pana Babiše. Za peníze, které od nás, občanů dostává, bych očekával také větší kvalitu a pluralitu názorů. Oživuje se tím otázka, zda by tuto televizi měli občané platit.

V této souvislosti je zajímavá pasáž z knihy „Obrana ústavnosti“ autora Jiřího Přibáně, právníka, politologa a profesora na univerzitě v Cardiffu, mimo jiné také konstatováním ve stati „Kam se vytratil lid“.  A dovoluji se z knihy citovat. Zde vedle jiného je uvedeno, že: „Demokratický deficit reprezentovatelnosti však neznamená, že by vůdce mohl se svou mocí nakládat dle vlastní libosti a bez jakékoli odpovědnosti, protože jeho vláda musí mít vždy dvojí legitimitu a to danou původem a použitím. V moderní společnosti každý vůdce odvozuje původ legitimity vlastní moci tak či onak od vůle lidu. Současně však musí mít na paměti, že tuto moc může použít jen v určitých mezích a daným způsobem.

Na tuto dvojakost politické legitimity upozornil již holandský filozof Baruch Spinoza v díle ze sedmnáctého století (byl racionalista a jeden z prvních kritických čtenářů bible a církev ve své době dala jeho díla na index a zkázala) Tractatus theologico-politicus, ve kterém odlišil potentia od potentas, tj. moc od suverenity a tvrdil, že každý vládce by se měl moci svých občanů obávat víc, než cizích nepřátel a že tento strach je hlavní brzdou státní moci. Moc tak není nikdy skutečná vláda, ale schopnost nějakým způsobem se chovat a něco prosadit. Každá vláda ale současně musí vědět, že jsou určité postupy a způsoby chování, které jim jejich vlastní lid tolerovat nebude a které by přímo ohrozili jejich vládnutí. Když občané hladoví, mrznou a nemají práci, nemůže jejich vládnoucí elita, s prominutím, kadit a stolovat na zlatě a tvářit se, že je vše pořádku. A když tito lidé začnou protestovat, nelze do nich střílet jako do lovné zvěře. Toto jednoduché pravidlo platí od nepaměti všude na světě a musí ho respektovat všichni, kdo se chtějí udržet u moci. V moderní demokracii, kde vůle lidu je prvním zákonem politické společnosti, platí bezvýhradně. V opačném případě lid, který nerozhoduje obvykle nic, začíná rozhodovat o všem.“

Převzato z profilu.