Návrh zbourat jeden z největších a prosperujících vepřínů u nás z důvodů, že tam kdysi stál tábor, kde němečtí fašisté ve druhé světové válce soustřeďovali Romy, aby pro ně pracovali za nesnesitelných podmínek, je další nesmyslný návrh těch, kteří v životě pořádně nepracovali anebo se živí politikou odtrženou od přání a potřeb občanů. V podtextu návrhů politiků je i doba blížících se voleb a myšlenka, že jim to přinese hlasy ve volbách. Nebo je to také úlitba muslimům a západním zemědělcům, aby se u nás zcela zlikvidovala výroba vepřového masa, další zemědělská výroba a soběstačnost a další lidé byli připraveni o práci? Ty stamiliony, které by to stálo, by se dali využít efektivněji. Anebo pokud se nenajde jiné řešení, tak by veškeré náklady, které s bouráním vepřínu a budováním jeho náhrady na jiném místě souvisejí, měli zaplatit ti, kteří lidi internovali do nelidských podmínek, využívali jejich otrocké práce, způsobili jim utrpení, a smrt.

Podle této filozofie by se musela zbourat také značná část Prahy, ale i jiných staveb na území ČR, protože na mnoha místech, kde dnes stojí kasina, herny, sexshopy, skládky, skladiště a jiné pochybné provozy, byly v minulosti pohřbívány významné osoby našich dějin, mučeni, věšeni, upalováni a vražděni naši významní předci. O tom svědčí historické dokumenty i archeologické nálezy kosterních pozůstatků v místech, kde se také tyto objekty staví anebo se pochybné činnosti provozují.

My patříme mezi světovou raritu ve stavění a bourání pomníků, změn názvů ulic, letišť, nádraží, měst, budování nových institucí, ve vyzvedávání a následném likvidování osobností a přepisování historie. Lidé staršího věku ani nevědí, po které ulici právě jdou. Jestli je to Říšská, Gottwaldova, Stalinova, Rudé armády, Moskevská, Americká, anebo Havlova. Tak rychle se názvy jedné ulice za jeden lidský život u nás mění a tak s námi ta „historie a hysterie“ cvičí. Také vyznáváním a extrémním glorifikováním zelených, rudých, žlutých, oranžových, černých a hnědých barev se živilo a živí mnoho lidí i dnes. Co to už stálo zbytečně vyhozených peněz, nervů a životů. Ty barvy ale za to nemohou. Podle sledování dění v poslanecké sněmovně a v senátu je stále heslem politických stran „Kdo nejde s námi, jde proti nám“. Byla to dříve také písnička, podle toho jak se mnozí chovají, tak zní politikům nalevo, napravo i uprostřed, v hlavě i dnes.  

Aby se podle našich zvyklostí někdy v budoucnu zase neboural pomník a na tom místě opět nestavěl vepřín, bylo by řešením vepřín nebourat, postavit v jiném sousedním místě důstojný památník, připomínat zrůdnosti, které se v historii odehrávaly a ty které se odehrávají i dnes. Místo okázalých a nic neřešících formálních akcí se zasadit konkrétními činy o to, aby se tyto černé stránky historie již nikdy neopakovaly a země a zločinci, kteří to způsobili, zaplatili veškeré škody a byli potrestáni.

Převzato z profilu.