Ze všech dat, která o zdravotních dopadech vln veder máme, jasně plyne, že fatálním dopadům horka na zdraví a životy lze předcházet. Klíčová je v tomto ohledu role měst, která se ve vedru přehřívají nejvíce a zároveň v nich žije největší podíl populace.

Vedle sázení stromů (a následné adekvátní péče o ně), budování pítek a mlžítek nebo zastiňování hřišť i ulic je důležité také snižování znečištění vzduchu ve městech zklidňováním dopravy. Horký vzduch a sluneční záření totiž zhoršují smogovou situaci a podporují vznik dráždivého ozónu, který zase zvyšuje riziko dechových obtíží zejména u lidí s astmatem a dalšími chorobami plic.

Řada měst systém včasného varování vyvinula: New York má mobilní aplikaci, jejímž prostřednictvím informuje o aktuálních problémech a rizicích včetně horka. Během vln veder navíc otevírá ochlazovací centra pro zranitelné lidi včetně těch bez domova. Město také nabízí materiály informující o tom, jak se ve vedru chránit, a rozběhlo program „Be a buddy“ (buď parťák), který staví na sousedské pomoci zranitelným lidem.

Velká Británie má svůj „Heat Plan“, který obsahuje návody pro veřejnost i pro zdravotní profesionály. Obojí v České republice znatelně chybí. Ministerstvo zdravotnictví zdravotní dopady klimatické krize fakticky neřeší. Koordinovaný plán přípravy nemocnic, zdravotních a sociálních zařízení na vlny horka a další problémy, které s sebou klimatická krize přináší, zde neexistuje.