Kubalčík (KONS): Financování politických stran

Toto nežádoucí propojení považujeme za nezbytné zásadně narušit, neboť sponzorování politických stran vedlo k převedení velmi nerovnoměrně rozdělené ekonomické síly na sílu politickou.

Naším návrhem respektujeme standardní principy, které musí systém financování politických stran naplnit, tedy principy rovnosti (příležitostí), svobody, veřejnosti a kontroly. Systém financování politických stran má na jedné straně zohledňovat podporu, kterou má strana mezi občany - voliči, a na straně druhé je nezbytné, aby umožnil novým (malým, neparlamentním...) stranám vstoupit do volební soutěže se stranami etablovanými. Cílem předkládaného návrhu je, jak již bylo naznačeno, zejména to, aby změněný systém financování napomohl získat ztracenou dynamiku stranického systému, neboť v rámci současného systému došlo k nežádoucímu propojení politické a podnikatelské sféry. Dalším podstatným cílem je omezení celkové nákladnosti reprezentativní demokracie. Návrhem tedy sledujeme zabránění korupci, účinnou kontrolu vlivů působících na politické strany a zamezení těch nežádoucích a omezení zvyšování nákladů. Konečně, respektujeme zabezpečení činností objektivně významných pro stát (zejména parlamentní práce). Navrhujeme proto takový zákon o financování politických stran, který stanoví, že

Peníze vyplácené státem politickým stranám za ve volbách získané mandáty se krátí (např. na 1/3 současného stavu).
Finanční prostředky určené na fungování politických klubů v zastupitelstvech zůstavají zachovány v současné podobě.
Za hlasy obdržené ve volbách nebudou vypláceny žádné finanční prostředky.
Volební kauce pro volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se ruší.
Každý občan může pripsat určitou část jím placené daně z příjmu fyzických osob (způsob výpočtu, jaká část by to měla být, je technickou otázkou - návrh máme v principu zpracován a je založen na tom, aby byl výsledek s ohledem na daňový výnos pro stát v nejhorším případě neutrální) kterékoli z řádně zaregistrovaných politických stran (pouze jedné), které plní včas a řádně své povinnosti (tedy předkládají auditované účetnictví Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR v termínu a v pořádku...). Občan si tyto prostředky ale také může ponechat. Svoji volbu politické strany, které případně část své daně věnuje, může u Finančního úřadu měnit jen jednou ročně (např. vždy k poslednímu říjnu pro další rok). Pokud během té doby jím zvolená strana zanikne, může oznámit příslušnému FÚ svoji novou volbu kdykoli, pokud tak neučiní do stanoveného data, peníze mu zůstávají.
Jakékoli jiné dary politickým stranám jsou zakázány, včetně jiných než běžných slev na poskytované služby. Alternativně navrhujeme zřízení speciálních účtů (ideálně transparentních) u České národní banky, které by byly pro politické strany spravovány zdarma a které by byly jediným místem, kam by bylo možné legálně poskytnout dar politické straně a odkud by bylo možné náklady na činnost politické strany hradit. V každém případě je zakázáno sponzorování politických stran od podniků se státní majetkovou účastí, podniků, které obdrží veřejnou zakázku a podniků, které z veřejných prostředků pobírají dotace, stejně jako od podniků s neprůhlednou vlastnickou strukturou či od těch, které jsou v insolvenci či úpadku. České národní bance by vznikla povinnost zákonem nedovolené dary automaticky vracet (tedy mimo uvedené také dary ze zahraničí, jejichž nepřípustnost by zůstala zachována).
Půjčky politickým stranám jsou zakázány.
Politická strana nesmí vlastním jménem podnikat. Výjimku tvoří pronájem budov (či prostor) v majetku strany, který nesmí být vyšší než za cenu obvyklou. Současné možnosti zakládat obchodní společnosti nebo družstva, jejichž výlučným předmětem činnosti jsou specifické, zákonem stanovené aktivity, zůstávají nedotčeny s tím, že účetnictví těchto subjektů musí být nedílnou přílohou auditovaného účetnictví strany předkládaného každoročně Poslanecké sněmovně.
Všechny smlouvy uzavřené politickými stranami o poskytování služeb musejí být veřejné stejně, jako je tomu v případě veřejných zakázek a tyto smlouvy musejí být nedílnou přílohou auditovaného účetnictví strany predkládaného každoročně Poslanecké sněmovně.
V případě, kdy je (třeba i anonymně) věnována politické straně zdarma nějaká služba, např. ozvučení meetingu, nebo jinak běžně placená inzerce (tedy nejen propagace strany a jejího programu, ale také jejich politicky aktivních representantů - tedy členů jakéhokoli zastupitelského sboru a kandidátů do těchto sborů...), bude kvalifikovaně odhadnuta běžná cena takové služby a tato částka bude zadržena ve státním rozpočtu a nebude straně vyplacena (jak z daní, tak za mandáty). Pokud by bylo zřejmé, že touto cestou nebude částka vyrovnána během jednoho roku, bude strana vyzvána, aby rozdíl uhradila ze svych příjmů a pokud do stanoveného počtu měsiců nevyhoví, podá vláda návrh Nejvyššímu správnímu soudu na její rozpuštění. Výjimku z tohoto pravidla tvoří kandidáti politicke strany, kteří mohou přispět na „vlastní kampaň" (tedy na volební kampaň příslušnou k volbám do zastupitelského sboru, do kterého aktuálně kandidují) až do stanovené výše (např. 250 000 tis. Kč) na hlavu a volby. To je valorizováno, pokud „kumulovaná inflace" převýší stanovenou hranici (např. 5%).
U zvolených nezávislých kandidátů je příspěvek za mandát vyplácen zvolenému zastupiteli spolu s prostředky na jeho činnost související s výkonem mandátu (takový zvolený zastupitel totiž postrádá zázemí, které politická strana svým zastupitelům přirozeně poskytuje).
Nezávislý kandidát (tedy kandidát, který není na kandidátce politické strany) může sám na „vlastní kampaň" přispět nejvýše stanovenou částkou (např. 1 000 000 Kč) na hlavu a volby. To je valorizováno, pokud „kumulovaná inflace" převýší stanovenou hranici (např. 5%).
Zavádějí se limity na volební kampaně. Je stanoveno období, které je pro limity platné (např. 3 měsíce) před konáním příslušných voleb. Strana do kampaně k jedněm volbám nesmí investovat víc, než stanovený podíl ze zůstatku za uplynulé účetní období (např. 30%), v případě souběhu dvojích voleb v daném (např. dvouměsíčním) rozmezí (např. krajské a senátní volby v jednom termínu) se tento podíl navyšuje (např. na 50%), v případě souběhu tří voleb v daném (např. čtyřměsíčním) rozmezí se opět možnost investice navyšuje (např. na 65% z uvedeného zůstatku). K této částce mohou být pripočteny příspěvky samotných kandidátů.
Členské příspěvky politických stran nesmějí přesahovat stanovenou částku (např. 10 000 Kč) na člena ročně. To je valorizováno, pokud „kumulovaná inflace" převýší stanovenou hranici (např. 5%).
Movitý i nemovitý majetek politických stran zůstává nedotčen. Strana může svůj majetek prodat, ale nikoli dráž, než jsou obvyklé ceny.

Vycházíme z poznání, že obrovské finančí prostředky investované některými politickými stranami do jejich volebních kampaní občanům nic nepřinášejí. Pokud by se podařilo tyto částky omezit, byly by politické strany motivovány soutěžit mezi sebou spíše prostřednictvím svých politických programů než tím, která z nich najme lepší PR agenturu (analogicky by se dal současný stav v politice přirovnat k dopingu ve sportu - také tam v mnoha případech nejde o výkony v duchu fair play, ale o soutěž farmaceutických firem).

Takovým způsobem by ale byla zejména zkomplikována přímá vazba politické strany na bohaté sponzory, kteří v našem současném systému očekávají téměř vždy protislužbu v podobě přidělení veřejných zakázek apod. Vytváří se nová, žádoucí, vazba a závislost - závislost politické strany přímo na občanech a to nejen na jejich hlasech, ale i na jejich kapsách.

Za velmi důležité považujeme také zvýšení odpovědnosti občana, který by takto svoji volbu realizoval nejen u hlasovací urny jednou za funkční období zastupitelského sboru, ale každoročně na Finančním úřadě. Jeho rozhodnutí pro finanční podporu konkrétního politického programu - konkrétní politické strany by také mohlo zapříčinit větší participaci občanů na politickém životě země. Tato naše domněnka vychází z poznatku, že co si přímo z vlatních kapes platíme, na tom nám většinou více záleží.

Návrh obsahuje zrušení volební kauce pro volby do Poslanecké sněmovny. V poměrném volebním systému s uzavírací klauzulí se jedná o prvek, který nemá v rámci srovnatelných volebních systémů obdobu (Belgie, Dánsko, Německo, Švýcarsko, Švédsko, Norsko, Finsko, Španělsko, Portugalsko). Kauce nepřípustně limituje účast ve volební soutěži. To, co by mohlo být pozitivní funkcí kauce, zajišťuje existence 5% uzavírací klauzule.

Poznamenejme konečně, že se tento návrh systematicky nezabývá kontrolou a sankcemi. Jsme si však zcela vědomi, že ani jedno z toho nesmí chybět. Kontrolou by mohl být pověřen některý z existujících úřadů (NKÚ, ÚOHS), avšak tak, aby nedošlo k rozporu s nálezem Ústavního soudu č. 196/1995, který konstatoval, že NKÚ je oprávněn kontrolovat pouze hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu. V každém případě vycházíme z faktu, že vzájemná kontrola samotnými politickými stranami (popř. parlamentními výbory) se neosvědčila, neboť kontrolovaní jsou v řadě případů totožní s kontrolovanými; sankcí za porušování stanovených pravidel pak nemůže být v konečném důsledku nic menšího, než rozpuštění politické strany, pochopitelně že v odůvodněných případech by neměl být vyloučen ani trestní postih. Povinností kontrolního orgánu by bylo sledovat financování jednotlivých politických subjektů na účtech pro ně zřízených a dále by sledoval z těchto účtů zaplacenou propagaci a zjišťoval, „černou" kampaň ze soukromých zdrojů, která je dnes běžně pochybného původu a poskytnutá za pochybných podmínek.

Uvedené návrhy se netýkají primárně obsahu politiky ale pravidel, podle kterých se má politika dělat. Současní mocní reprezentují bídný obsah a udržují taková pravidla, aby bylo pro občany co nejsložitější dosáhnout kýžené změny. Je nepochybné, že obsah politiky není možné na úkor formálních pravidel pomíjet. Vždyť „Budování, obnovování nebo reformování státu patří mezi praktické činnosti, které si nelze osvojit z krátké zkušenosti. Vyžaduje zkušenost mnohem větší než může za celý svůj život získat i ten nejchytřejší a nejpozornější člověk. Moudré směřování jakékoli reformy proto vyžaduje zkušenosti nasbírané po generace. Nabytí a uvedení do života společnosti čehokoli nového musí zároveň ochraňovat to dobré, co již bylo osvojeno. Řídíme-li stát přirozeně, nejsou naše zdokonalení nikdy zcela nová a to, co uchováváme, není nikdy úplně zastaralé." (Viktor Dobal). Každá cesta, jak dobré prosazovat, resp. jak vůbec mít tu možnost, by však neměla zůstat nevyužita. Tou nejpřímější cestou je přesvědčit oponenta v diskusi. Co když ale není téměř žádná šance, aby ke kýžené diskusi došlo, neboť oponent o ni nestojí, protože primárně sleduje jiné cíle? Tyto a podobné úvahy nás vedly k formulaci návrhů obsažených v tomto dokumentu. Předkládáme je veřejné diskusi s nadějí, že budou přinejmenším inspirací.