Vážený pane místopředsedo, vážená paní poslankyně, kolegyně, kolegové.

Já si vzpomínám, když jsme hlasovali, a není to tak dlouho, oslněni „Lex Babiš“ jsme jaksi zapomněli dobře vidět a ušili jsme si na sebe sami boudu. Ale nejen na sebe, ale na tisíce dalších lidí. Já jsem byl u historie těchto zákonů, kdy do června, kdy je okurková sezona, jsou akorát kruhy v obilí a média nemají o čem psát, tak vždycky rozebírali, cože ti poslanci a kdo co, a co dělal loni, kolik si vydělal, co má, anebo nemá. A postupně se na to nabalovalo a nabalovalo, až jsme skončili tam, kde jsme dnes skončili.

A proto jsem se rozhodl, protože ten zákon už byl dvanáctkrát novelizován, a v důsledku přijatých změn je zákon již dnes vůči jednotlivým veřejným funkcionářům podléhajícím zákonu značně neproporcionální, a to jak ohledně stanovených povinností, tak např. v otázce nahlížení do údajů poskytovaných i vedených v registru. Na tom nemá nic změnit ani právě předložená osnova, která již tak nepřehledný zákon činí ještě více nesrozumitelným a pro praxi špatně uchopitelný. Navrhujeme proto zrušit celý zákon a poskytnout vládě dostatečný čas na vypracování zcela nového, který by vytýkané nedostatky legislativního i obsahového rázu zhojil a podle kterého by praxe mohla zcela bezproblémově fungovat.

Jestliže jenom metodický pokyn k vyplnění má téměř padesát stránek, a my tady budeme mít školení, kde nás přijde školit právník Ministerstva spravedlnosti... Protože máte senátory zvolené před říjnem, po říjnu, každý má jiný režim. To samé mají úředníci, kteří tam byli třeba už dokonce někteří od roku 1990, tak jsou v jiném režimu než ti, co tam byli teď. Prostě je to jeden velký guláš. A ty argumenty – a já souhlasím s kolegou Horníkem, vaším prostřednictvím, že ten zákon je špatně. My vždycky to uděláme, vzpomeňte, registr smluv a pak někdo přišel s tím, no ale malé obce by neměly ty smlouvy registrovat. Takže vlastně zbyla jenom ta okresní města.

Ono je to podobné, ten střet zájmů. Vesnice s tři sta lidmi může dělat kanály za sto šedesát milionů z dotací Evropské unie. Jaký je rozdíl mezi uvolněným a neuvolněným radním v rozhodování? Vůbec žádný. Vůbec žádný, paní poslankyně, to je přece úplně stejné. Takže proč mám mít jiný režim? A tím se to nabaluje a nabaluje, je to nepřehlednější a nepřehlednější a ta touha, abychom věděli, kdo se díval, to je moc hezké. Ale když se zase – příklad z malé vesničky – starosta Jirka podívá, že Ferda se díval a večer se potkají v hospodě a on mu po patnácti pivech řekne: „Ta ty ses, ty hajzle, díval. A pročpak ses díval? Ty jsi mě asi chtěl pomluvit před volbami! A tumáš! A nebo půllitrem!“

A co z toho máme? Z celého našeho velkého úspěchu vznikne jenom zloba, závist, žádný jiný význam to nemá. Když platil ten starý zákon, když jsem dokonce musel jedno hlášení dát tajemníkovi obecního úřadu, druhé mandátovému a imunitnímu výboru, skoro nikdo nikdy se na to neptal. Občany to vůbec nezajímá. Ty zajímá, co děláme ve městě pro ně. A tohle zajímá zase někoho, kdo z toho může mít byznys a státní dotace, z kterých je živ. A nepřesvědčí mě o tom nikdo, že tomu tak není. Pro běžného obyčejného, v uvozovkách, žádní obyčejní lidé neexistují, pro normálního – normálního, to je to správné slovo – to žádný praktický význam nemá. Ukájí se tím jenom ti, kteří mají potřebu stále... Už jsme tady měli smlouvy, nakonec, jak se ukázalo, registr smluv, to je v podstatě k ničemu. Co se ukázalo? V podstatě se nic neukázalo, akorát pořád úředníci trnou hrůzou, jestli tam něco nezapomněli dát, aby je nikdo nehonil.

Takže proto je tento návrh, který to umožňuje vrátit zpátky. Možná si vzpomínáte, nebudu jmenovat, pana poslance Kalu, dnes prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, který už se sám nevyznal v písmenkách LMN, a pak se nám stalo, že jeden rok vůbec nebyla kontinuita mezi těmi hlášeními, protože je nebylo možné dát. Mimochodem, tady v tom novém formuláři, já už jsem si ho vytiskl preventivně, co dáváme do toho třicátého, ten je úplně o ničem. Ale nicméně kolonky jsou tak malé, skoro jako v každém formuláři. A je elektronický, a vám se tam ty údaje prostě do toho nevejdou. Takže já se budu ptát toho pána z toho Ministerstva spravedlnosti. Nemluvím o tom, že Ministerstvo spravedlnosti si vyložilo zákon k obrazu svému. My, kteří jsme tady celou tu dobu ty zákony přijímali, tam o stavu na účtech nebylo ani slovo. Ale oni použili fiktivně občanského zákoníku a vyhodnotili, že věc movitá je každá, která není nemovitá. Ale toto je lex specialis vůči občanskému zákoníku a ten takovou podmínku neměl.

To nemluvím o tom narušování rodinného soužití. Zejména v rodinách, kde zrovna dochází k neshodám, tak tam to může mít fatální následky. A vůbec nevím, proč do toho tahají naše příbuzné a manželky. Moje žena říkala, co jim je do mých peněz, já jim nic nedám. Mimochodem jsem pro jistotu zlikvidoval akcie z kuponové privatizace, protože jsem měl obavu, aby nějaký debil neřekl, že jsem neuvedl akcie ČSAD BUS, našeho úžasného podniku, který má hodnotu asi minus padesát korun. Také to dopadlo tak, že jsem je musel darovat oné společnosti v likvidaci, ale konečně jsem čistý. Nemám žádné akcie, na rozdíl od mé tchyně, která si vzala desetinásobek od toho, jak dával za tisíc a dostala deset. Ona byla první v letadle, takže dostala tehdy deset tisíc. Já jsem už nedostal nic.

Takže já si myslím, že my se nemůžeme bát pořád toho, že někdo řekne, že kdo je proti tomu, tak ten je pro korupci. To je nesmysl. Mimochodem, tady jsme všichni ve střetu zájmů, a nikdo z vás ho nehlásil. Tady jste všichni ve střetu zájmů, protože ten zákon se vás bezprostředně týká, a nikdo z vás to nenahlásil. Čímž porušil jednací řád. Čili já ho hlásím. Já jsem ve střetu zájmů a ten střet zájmů spočívá v boji s blbostí. A já prostě s blbostí budu bojovat bez ohledu na následky, které to pro mě bude mít. Přeji vám hezký den.