Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně. Já začnu takovým vtipem, nevtipem. Přijde tatínek do školky pro dítě a děti sedí na pískovišti na tom dřevěném rantlu. Všechny mají na klíně tablety. Paní učitelka dříme v povzdálí na lavičce a on rozčíleně k ní přiběhne a říká: Nezlobte se, paní učitelko, ale vy si tady dřímete na lavičce, co když vám nějaké dítě uteče? Ona mu říká: Neuteče. Wi-fi je jenom na pískovišti. Takže my si tady povídáme, ale svět jde trošku jinudy.

Tento zákon, podobně jako zákon o provozu na pozemních komunikacích či zákony zdravotnické, vždycky vyvolají to, co tento zákon. Všichni jsme chodili do školy, všichni máme nějakou zkušenosti. Takže všichni tomu rozumíme. Nejhorší, co nás může potkat, že dojde k nějaké změně ve vládě a vymění se ministerstvo školství za ministerstvo zdravotnictví, přijde nový ministr a ten toto celé zbourá, protože bude chtít zase předvést něco nového. To je to nejhorší, co by nás mohlo potkat. My neustále reformujeme, školství je typickým příkladem, to je možná jedna z věcí nejvíce reformovaných, snad už od roku 1945. Ale přesto si jde svojí cestou. Ta doba se strašně mění. Tady je debata o tom, jestli má být maturita z matematiky, nemá, to vůbec není podstatné. Podstatné je, abychom uměli počítat. Podívejte se, jak se nepočítá, jak se miliardy mění za miliony, desetinná čárka je v ČR státní tajemství. Včera v televizi – místo 27 milionů – 27 miliard. Jen tak se to tam pláclo, někam jsme je dali, nevím kam, do Iráku, to už si nepamatuji. A co mi ale vadí nejvíc, tady to zmínil kolega Horník, lidské zdroje.

My jsme se přesunuli do takového zvláštního technokratického, Evropa tím je typická, všechno jsou to lidské zdroje. Ty děti jsou jenom pracovní zdroje, které by nás měly živit později. Řekněme si ale pravdu, nalijme si čistého vína. O čem je ta inkluze? Je to přece, paní ministryně, ten rozsudek Evropského soudu pro lidská práva z roku, nevím kterého, já jsem ho tehdy četl, kdy soudci ze starých zemí nás odsoudili, soudci z nových zemí, protože měli jiné zkušenosti s těmi menšinami, tak si to přiznejme, to je přece sociální inkluze, nikoliv mentální inkluze. U mentálně postižených, tam žádný problém není. Vůbec nevadí se svými slabinami, a nepotřebují ani žádné asistenty. My jsme zkoušeli integrovat děti, které měly tělesné postižení. Fungovalo to úplně obráceně, než si my dospělí myslíme. Ty děti vůbec nešikanovaly děti, které měly ten handicap, ale naopak. Nosily jim tašku, dávaly jim svačiny. Ony totiž děti, na rozdíl od nás dospělých, ještě nejsou zkažené. A proto mi vadí, aby děti už od 2 let, a kam dojdeme, možná by bylo vhodné odebrat děti maminkám už v porodnici, abychom z nich vychovali řádného pracujícího socialistického člověka, což je jeden legitimní světonázor, že dítě vlastně patří státu. Někteří rodiče tomu uvěřili a paní ministryně se tomu pak diví a řeší šikanu na školách, protože rodiče říkají: To jsou vaše děti. Vy si je vychovávejte. Vy je máte na zodpovědnost. Neumím si představit, a nechtěl bych být chůvou, která bude mít na starosti ty dvouleté děti, protože mně stačí, že některé mateřské školy už nechodí s dětmi na procházku, protože dobře vědí, že když dítě upadne a odře si koleno, tak agresivní rodič podá trestní oznámení a učitelce v krajním případě hrozí vězení, protože ty děti neuhlídala. Ono když jdete s 25 dětmi, svého času tady byla nabídka na takové, z Anglie to přišlo, ta paní za to dostala od královny nějaký metal, že ty děti jsou přivázané na takové zámky, od kterých se nemohou odpoutat. A vodí je prostě jako zvířátka na procházku. Takže to si určitě nepřejeme.

Trošku zapomínáme, já to teď vidím bohužel díky politice, moje děti odrostly do dospělosti, aniž jsem si toho všiml, ale vnučka obráceně. My jsme babička s dědečkem, kteří vybízí rodiče, aby nám dítě dali. Ne že musí prosit, že je budeme hlídat, protože pro nás to jsou neuvěřitelné zážitky se čtyřletým dítětem. Sice do školky chodí, ale snažíme se, aby chodila co nejméně. Ale zůstává tady spousta nedořešených otázek. Pokud se nám zdá, že 9letá školní docházka je nedostatečná, pak je rozumné opět zvolit desetiletou a pak je legitimní, aby děti chodily do školy o rok dřív. Tomu bych rozuměl. Jestli by někdo zdůvodnil, že to tak je správně, tak by mi to nevadilo. Ale proč by ze škol, které se jmenovaly kdysi mateřské školy, teď by se měly přejmenovat, to už nejsou mateřské školy, to jsou vzdělávací zařízení, kde se musí do dětí odmalička prát nějaké vzdělání, ale ony si chtějí hrát. Ony si chtějí hrát a teprve postupně dospět. Tak, jak to bývalo dřív, že první třída – první půlrok byla vlastně školka. To se ani neznámkovalo. Jedna velká jednička, kterou dávali všem, aby děti nebyly naštvané. A teprve potom postupně se ty děti začaly učit. Je pravda, že dneska když babička neví, jak spustit satelit, tak čtyřletá vnučka ovládá naprosto všechny přístroje, které máme doma, na rozdíl od dospělých. S tím nic neuděláme, to je technologický pokrok. Akorát bohužel je potom smutné, když tatínek vykládá 10letému chlapci, že vždycky nebyly mobily, že byly takové velké telefony se sluchátkem, a syn mu nevinně odpoví: No, dobře, tati. Jak jste se dostali na internet, když nebyly mobily? Protože nebyl internet, že.

Já jsem nedávno měl takový incident s dvěma mladými lidmi, kteří šli vedle sebe a vzájemně si esemeskovali, což je dnes moderní, všimněte si toho. V kavárně sedí proti sobě a píší si. A pak se jich někdo zeptá, úplně ztrácíme schopnost vyjadřování, když se televize někoho zeptá v ulici na názor, tak on neříká názor, on říká to, co ráno četl v Blesku. Protože už ztrácí schopnost komunikace.

Já chápu to naše potěšení z evropských dotací, které nám to teď všechno zaplatí, a kdo to zaplatí v roce 2025, 2030? Už žádné dotace nebudou. A dokonce hrozí, že možná už nebudou ani tyhle. To stačí, aby už nebyly peníze, tak ty peníze místo do škol půjdou do Turecka. Ono to není jisté, jestli ještě nějaké dotace budou. To je další takový problém.

Znovu připomínám, že nejde o inkluzi postižených dětí, ale jde o inkluzi sociálně slabých dětí. Moje jednoduchá otázka zní, v zákoně žádná taková sankce není, když tyto rodiny nebudou děti posílat do školy, co se tedy stane.

Jsou to rodiny, které jsou na sociálních dávkách. To znamená, nějaké pokutování nemá valný význam, takže nezbude, než aby český barnevernet ty děti odebral a dal je do ústavu. Ale to zase nepůjde, protože pan kolega Dienstbier navrhuje, že děti do sedmi let musí žíti v rodinách. Že není vhodné dávat děti do sedmi let do ústavu. Ale my je chceme od dvou let dávat do ústavu. Školka je ústav, to je odebrání dětí rodině.

Že existují povolání, kde skutečně maminka je významná vědkyně, soudkyně, primářka oddělení, tak rozumím tomu, že proto tady byly jesle. Tomu rozumím. Ale tady je nejdelší rodičovská dovolená ve střední Evropě. Sice paní ministryně, kolegyně, připravuje, že by se nějak odebrala, ale podle mě, když dá dítě do školky, tak ty peníze, které jsou určeny na ty rodiče, by měly jít do té školky. Tak bych tomu rozuměl já, ale tak to asi míněno není.

Takže já podpořím všechny pozměňovací návrhy, nebo většinu z nich, které tady jsou. A neměli bychom si nechat diktovat inkluzi od těch, kteří sami inkluzi nedodržují. Vzpomínám, jak tady byl v Ostravě, paní ministryně, nějaký komisař, to mě pobavilo, vysoký komisař OSN ze země, kde ještě usekávají ruce, kde lidská práva jsou úplně na nule. A v OSN tyto země bohužel mají bohaté zastoupení a většinou chytnou třeba lidská práva. A jsou z takové země, kde toho o lidských právech mnoho nevědí. A on nás tady poučoval, jak tady chodí děti do – oni tomu říkali – zvláštní nebo pomocné školy. To nejsou zvláštní nebo pomocné školy.

A druhá věc je, že my jsme si zvykli, že všichni musí být vysokoškoláci, všichni musí mít maturitu. A kdo bude pracovat? My jsme si odvykli vážit si práce lidí, kteří umí něco jiného než jiní lidé. A já tvrdím, že každý, kdo něco umí, už jsem to zmínil, že nejvyšší trest pro dítě je, když rodiče mu říkají: "Když se nebudeš učit, půjdeš na zedníka." Jako kdyby zedník bylo něco úplně dehonestující. A každý, kdo cokoli doma rekonstruoval a neumí to, neumí namíchat maltu, natož přilepit dlaždičku, tak je vděčný, když získá řemeslníka, který to umí. A který, když odejde, tak to funguje. Většinou vždycky slyším, jak všichni nadávají na to, co to tam bylo za nevyučené exoty, kteří nevěděli ani, jak se přidělává vodovodní baterie, jeden po druhém si tu práci kazil. Ale každé povolání, které někdo umí, tak je úplně jedno, jaké má vzdělání obecně.

Znovu připomenu, že většina konstruktérů formule 1 jsou původním povoláním automechanici. Nemají technologický institut v Massachusetts. A můj předchůdce, starosta, byl inženýr a vždycky říkal: "Jaroslave, vzdělání před blbostí nechrání." Děkuji.