Já budu velmi stručný. Nebudu dokonce ani příliš mluvit o tom pozměňovacím návrhu, ale začnu tím, co jsem se dočetl včera. Každý rok zemře v ČR 1 300 lidí na chřipku. A nevšiml jsem si, že by to vyvolávalo takový fanatismus, jako vyvolává zákon o provozu na pozemních komunikacích.

My jsme zvláštní země. V naší zemi si můžete koupit bez jakéhokoliv školení řetězovou pilu, křovinořez, malotraktůrek, soustruh. A na druhé straně vám chodí hygiena vykládat o tom, jak dlouho smí úředník koukat do počítače, jaké musí mít v kuchyni body, či ne-body, jaké alergeny musí mít napsané – a nesmí to obcházet tím, že tam napíše 1, 2, 3, 4, 5 – a on to tam napíše, protože to jsou nesmysly. Chráníme sami sebe a nevíme, proč. Mimochodem, ti mrtví chodci – jak si to vysvětlujete, že tím, jak jsme zavedli takzvanou, zdůrazňuji takzvanou přednost na přechodech, která chodcům jaksi – oni ji pochopili tak, že prostě na přechodu jsou oni páni. Takže tam nejprve strčí kočárek pro jistotu, nikdo se nerozhlíží. Všimněte si, že ty doby, které jsme učili děti – rozhlédni se nejprve vlevo a potom vpravo – už jsou dávno pryč. Nikde už se nikdo nerozhlíží, jdou tam prostě... Babička s francouzskými holemi přechází na Klárově křižovatku šikmo, šoféři na ni řvou sprostě a ukazují. Já zastavím, otevřu okénko a říkám jí: Babi, vypadáte ještě dobře. Byla by vás škoda – tudy nechoďte. Na kolejích se nikdo nepozastaví nad tím, že když člověk jde po kolejích a přejede ho vlak, tak strojvůdce ani nevyšetřují. Protože na kolejích – tam jaksi nemá se chodit.

Tady byla řeč o tom, jak má chodec – že to je absolutní právo chodit. Ale proč se potom vozovka jmenuje vozovka a chodník se jmenuje chodník? Já si myslím, že je to odvozeno od toho, že po vozovce jezdí vozy a po chodníku chodci. Když jsou tyto dva provozy sloučené, tak je třeba výrazné opatrnosti. Mě opravdu pobavila vozítka Segway, která se v podstatě týkají Malé Strany v ČR, ale na Malé Straně – čirá náhoda, zrovna sídlí horní i dolní komora PČR, a někteří poslanci a senátoři se s vozítky potkali. Nevím, jestli někoho porazili. Nevím, pane ministře, kolik bylo mrtvých chodců díky nárazu vozítka Segway. Vím, že vynálezce spadl, ale to byl jiný důvod. On jel a zapomněl, že je tam díra – a spadl do té díry. Za to nemohl náš předpis.

Ale zpátky k těm našim předpisům.

Já jsem odchovanec pana doktora Frimla a pana Dalibora Janka, jejichž knížky mám stále v knihovně, protože oni například učili to, že když zatáčíte, tak máte jet takto vpravo. Já mé ženě pořád říkám – když vjíždíš na přednost, tak jeď – ne podle toho zákona – ke středu vozovky a potom odbočit doleva, ne, udělej to, co dělají kamiony. Jeď doprava. Protože ten idiot, co jede zespoda, to samozřejmě řízne. On neudělá tento výkrut, on udělá toto. A když tam ty budeš stát s tím tvým autem, tak tě prostě sebere. A v tomto všem jsou hlavní příčiny. Ne to, o čem se tady bavíme. Dívejte se v provozu, co se děje v Praze. Přijede vesničan do Prahy, Pražáci se na něj dívají občas trochu s despektem. My, někteří, co máme služební auta, tam máme pražské číslo, což je velká nevýhoda, protože zase – když se dostaneme mimo Prahu, tak si oni myslí, že jsme Pražáci, a my Pražáci nejsme. A podívejte se, co se děje na obyčejných křižovatkách v Praze. Rozsvítí se zelená, jeden mobiluje, druhý si čte SMS. Ale pokud on je u toho semaforu, tak on samozřejmě tu zelenou v pohodě stihne. Ten, co je třetí, už bohužel neprojede. Protože nedodržují tu vzdálenost, aby se mohli všichni najednou rozjet, a tu zase nedodržují proto, že když se ji snažíte dodržet, tak se vám tam hned první auto do té mezery zasune. On neví, že vy ji dodržujete právě proto, aby když začnou rychle zastavovat, abyste to ubrzdil.