Návrh, podle bodu č.3 zápisu z 20. schůze RMČ, předložil známý AL BUNDA Žižkovské politické scény Alexander Bellu z ODS.

Usnesení rady č. 751 ze dne  21.10. 2015 o „Prověření využitelnosti objektu Husitská 7/400 formou HUB“ je právnickým žargonem mírně řečeno „zmatečné“, slovy ulice – rada zase porodila zmetka! Číslo popisné 400 v katastrálním území Žižkov má bohužel budova gymnázia a hudební školy na Komenského náměstí, která naštěstí není svěřena do správy MČ Prahy 3. Žižkovské lázně (dále jen ŽL) mají číslo popisné 1050! Čtyřstovka je tak maximálně označení parcelního čísla jednoho z mnoha pozemků lázní nebo označení známého veřejného domu (bordelu) v Libni!

Samozřejmě očekávám vyděšený kvikot radních s proti-argumentací, že v tomto případě, tj. v bodě č.3, hlasovali o věci označené číslem organizačním / číslem parcely! … a usnesli se o tomto předem v tajném dodatku, který není zveřejněn ;-)  ale v dalších věcech jako v bodě č.13. zápisu z 20. schůze RZ MČ P3 "Stavební úpravy na objektech Rokycanova 18/279, Sabinova 8/278, 10/277, Českobratrská 7/272, 9/274 a 11/273 v Praze 3" již hlasovali podle klíče : číslo or./ číslo popisné).

Ale již dost předehry vraťme se zpět do hlavního děje:

S využitím budovy ŽL má  Žižkovská radnice dlouhodobé problémy, ale žádnou vizi. Zjevná rozpačitost nad tím, co si s touto budovou vlastně počít  se táhne historií všech předchozích zastupitelstev. Prozatím tam všichni nájemci zkrachovali včetně diskotéky Borsalino i travestishow a dá se konstatovat, že úspěšnost provozování čehokoliv na tomto místě i „formou HUB“ bude stejně úspěšné jako živit se pečením vánočního cukroví v rozeklaném stromu. A to nebohá veřejnost neví, že na  ŽL byla již zadána celá řada architektonických variantních studií na jejich nové využití a to jako polyfunkční objekt s náplní rehabilitačního zdravotnictví, kanceláře, fitness-centra, restaurace s klubem, byty atd. (již chybí jen studie na heliport s pěstírnou žampiónů, konopí či sardinskou zapatérií).

Poslední studie je z března 2014 od Prostoru 008 sro, zpracovaná v digitální podobě ve dvou variantách: I.var. divadlo, kavárna, II.var. restaurace, byty. Mohu konstatovat, že na využití ŽL již bylo zadáno tolik variantních studií, že se již nejedná o klasický „průtokový ohřívač“, ale přímo o vír v rozpočtové nádrži městské části Prahy 3! Proto je i pozoruhodná cena zadané studie ve výši 665.000 Kč + DPH. Při dotazu na odpovídající hodnotu relevantní studie přestavby rohového žižkovského činžáku řada mých kolegů architektů suše polyká, nervózně si mne ruce a při vidině objednávky v této výši je ochotna přihodit i vraždu vlastní babičky nebo se lísat na čtyřech k ďáblu; ….a pochopitelně vrátit …je pardon, chtěl jsem napsat obětovat….. příslušný podíl, třeba 95.000,- Kč, spolupracujícímu odbornému garantu a (patrně politické) osobnosti (zřejmě na radnici), jak jsem se dočetl v  Příloze č.1 usnesení č. 751 ze dne 21.10. 2015: vítězná nabídka arch. J. Linharta, architekti@centrum.cz. Vyjímá se to v nabídce jako tarantule na piškotovém dortu. 

Vytrvalému čtenáři slibuji, že se již blížíme ke katarzi. Rád bych představil svůj názor na využití Žižkovských lázní:

Na území MČ Prahy 3, pokud vím, stojí jediné muzeum a to Armádní muzeum Žižkov. Expozice muzea je umístěna v budovách postavených ve 30. letech podle návrhu architekta Zázvorky na úpatí Vítkova a rezort Ministerstva obrany ČR se konečně správně rozhodl vložit peníze do  rekonstrukce celého areálu muzea.

Pozemky muzea přímo sousedí s pozemky Žižkovských lázní. Je nad slunce jasnější, že nejrozumnější funkční využití ŽL je jejich přenechání sbírkám, expozici a provozu  Armádního muzea, které by tak mimo  jiné získalo přímý nástup z Husitské ulice. Magistrát jako vlastník by měl konečně přistoupit k  ŽL jako řádný hospodář (diligens pater familias), zrušit na nemovitosti zoufalou správu MČ Praha 3, sebrat Žižkovským radním hračku, předejít dalším škodám na obecním majetku a například koncepčně směnit nemovitost ŽL s Ministerstvem obrany ČR za jiný státní majetek s vhodnějším využitím pro blaho města. Domnívám se, že by bylo nejrozumnější  již nezadávat z přímé ruky další a další architektonické studie o využití ŽL, nezadávat ani projektovou dokumentaci a neplánovat rekonstrukci za 70 mil Kč + DPH; přitom se těšit na navýšení její ceny a třást se na  tučné provize (tento scénář známe např. z Lupáčovek). Jsem přesvědčen a tvrdím, že městská část by neměla takto podnikat, ale pouze vyvolat veřejnou diskuzi k využití lázní, tzn. přistoupit k takzvanému participativnímu rozpočtování, u kterého občané rozhodují o tom, jak se utratí z rozpočtu MČ daná část peněz. Navrhnou se projekty a podle preferencí lidí, kteří o nich hlasují, se buď realizují, nebo ne. Tento způsob „participativního rozpočtování“ je moderní a přímo vzbuzuje zájem voličů o věci veřejné.

Ing.arch. Zdeněk Kupec
autor je členem politického hnutí ANO 2011