Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já už jsem tady vystupoval na téma stavební zákon. Dovolím si teď před hlasováním shrnout ty nejvážnější body. A zkusit ještě zatáhnout za záchrannou brzdu, tak jak zaznělo, schválením toho stavebního zákona bychom se totiž opravdu přiblížili pádu do propasti. Do propasti spojené s celou řadou vážných rizik.

Paní ministryně - tak to se u mnoha zákonů nedělo, vydala takovou sličnou knížečku - Mýty o novém stavebním zákoně. (Ukazuje knížku.) Tady je třeba obrázek, kde jakýsi pán říká, že miluje, když zjara začnou v polích klíčit stavební pozemky. To mi připadá bizarní. Nevím, jestli se paní ministryně s touto kresbou ztotožňuje, a jestli také miluje, když zjara začnou v polích klíčit stavební pozemky. Ale chtěl bych přece jenom zaměřit vaši pozornost na tu knížku, protože popravdě řečeno, ty nejvážnější problémy toho zákona pojmenovává úplně přesně. Říká, že jsou to mýty, ale vlastně je nijak nevyvrací. Naopak jim vlastně dává za pravdu.

První mýtus nastane kolem stavebních úřadů. Bohužel to není mýtus. To je reálné riziko, a v té uplynulé debatě tady vystoupila celá řada kolegů, kteří jasně dokladovali, že to je reálné riziko. Ten zákon totiž vytváří opravdu velký megastavební úřad, do kterého by měl stát nabrat 13 tisíc, resp. více než 13 tisíc úředníků. To je realita, kterou nikdo nemůže popřít. A zároveň víme, že ti úředníci, noví, tady nejsou. Znamená to přesvědčit všechny ty stávající, aby se do toho nového megastavebního úřadu vydali.

A přitom víme - a tady zdůrazňuji, co zaznělo, že jenom 40 % z těch nyní oslovených, a to jenom těch, kteří působí na samotných stavebních úřadech, ne na orgánech dotčených, na dalších odborech, tak ti všichni říkají jenom ze 40 %, že by přešli do toho nového stavebního úřadu.

No to je přece naprosto jasný signál, že kolaps stavebních úřadů hrozí a místo toho zrychlit a zjednodušit stavební řízení se tady vlastně předkládá varianta reálného ohrožení, kolapsu stavebních řízení. A to, že finanční prostředky, které bude mít stát k dispozici, které by do České republiky mohly doputovat prostřednictvím dotací, se prostě nepodaří vyčerpat, protože nebudou vydávána stavební povolení, a to třeba dokonce několik let. A není to jenom stanovisko opozice, jasně to také ukázal na mnoha případech ministr kultury v těch předchozích vystoupeních a ukázala to také analýza Ministerstva vnitra, která nebyla překonaná. Chápu, že se paní ministryni nelíbí, protože jí vůbec nehraje do not, ale nejde tuhle analýzu Ministerstva vnitra jako důležitého resortu hodit za hlavu. A všechny ty klíčové body, které tam jsou pojmenované, je potřeba mít dneska na paměti. Hlasováním o stavebním zákoně bychom se opravdu pouštěli do závažných rizik. Slyšíme to od celé řady starostů - nikde není garantováno, že poskytnou stávající prostory, nikde není garantováno, že paní ministryně bude mít úředníky pro ten nový megastavební úřad. Velmi pravděpodobně nebude nebo lépe řečeno, nebude je mít k dispozici její nástupce či nástupkyně v úřadu ministra pro místní rozvoj. Tohle všechno jsou velmi závažné argumenty.

Mýtus číslo 2 - vznikne zbytečný megaúřad a celé to bude stát balík peněz. Líp bych to nepojmenoval. A přesně i to se objevuje v analýze Ministerstva vnitra. Prostě bude to zbytečný megaúřad. Dneska už vidíme, jaký je osud Sportovní agentury. Také zaznívalo, že to nezbytně potřebujeme, že bez toho se Česká republika nepohne dál. Od té doby jeden problém za druhým. A protože jsme nepoučitelní, jak říkal Albert Einstein, pokud předpokládáte, když se to nedaří, ale pořád to opakujete, tak to je prostě bláznovství. A tohle, já se obávám, že je další ukázka toho, že spoléhat na vytváření centralizovaných nových úřadů je prostě nejenom sázka na nejistotu, je to velmi vážné riziko, které se opakovaně prokázalo a nechápu, proč přes všechny výhrady, přes všechna upozornění paní ministryně střemhlav míří hlavou do zdi.