Naše zkušenost s bezdomovci se fakticky omezuje na znalost těch, kteří obtěžují své okolí. O ostatních, kteří se vyhýbají pozornosti okolí (často i ze studu), nevíme nic. Jestliže ovšem někdo označí podle znalosti dvou negativních případů bezdomovce za parazity, kteří si opilstvím a vyhýbáním se práci svou situaci sami zavinili, je považován za člověka, který má svou zkušenost a jeho názor je respektován. Už vůbec nikdo se nezabývá otázkou, zda alkohol byla příčina nebo důsledek jejich beznadějného postavení. Okolnost, že jsou všichni opilci, všechny další pochyby o jejich postavení bohužel většinou snadno odstraní.

Nechci a nebudu polemizovat s názory, zda žebráci a opilci jsou běžnou součástí života velkoměsta, nebo zda by měli být z města vytlačeni. Oba tyto pohledy jsou stejně hloupé a argumentace zastánců toho či onoho názoru se mi zdá stejně prázdná. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Nepopírám právo jedince zvolit si svůj způsob života, ale tímto svým právem nesmí omezovat ostatní. Vadí mi obtěžování na ulici a musím přiznat, že mi nevyhovuje ani nedostatek hygieny u některých spolucestujících v hromadných dopravních prostředcích. Jenomže byť to není příčina sociálního postavení bezdomovců, je to příčina nedostatku solidarity většinové společnosti s jejich postavením.

Jde mi ale o něco jiného. Zda lze nebo nelze uplatnit takovou státní politiku, aby se odstranily příčiny, které vedly k vzniku bezdomovectví, a zda lze současnou situaci napravit. Kdysi se taková státní politika uplatňovala prostřednictvím obcí. To byly pastoušky a chudobince, jak je známe ze starší literatury. A byly to také některé kláštery. Jeden článek nedává dost prostoru, abych se zabýval otázkami provozu a ekonomiky těchto zařízení. Jenom bych považoval za rozumné, kdyby politici této země ve svém volném čase víc četli starší knihy, a nemuseli tak znovu vymýšlet vymyšlené. Vymýšlení je totiž časově náročnější a oni, zavalení starostmi o náš blahobyt, tolik volného času nemají.

Je vcelku lhostejné, proč se kdo stal bezdomovcem. Ať už v důsledku rozvodu opustil nebo musel opustit domácnost, ať ztrátou zaměstnání neměl na nájemné, upadl zaviněně nebo shodou okolností do dluhů, které díky lichvářské politice soukromých či státních institucí se staly nesplatitelnými, nebo po propuštění z výkonu trestu neměl kam se vrátit a zaměstnání se záznamem v trestním rejstříku prostě sehnat nemohl – všechny tyto případy a mnoho dalších mezi bezdomovci najdete.