Svět i politika se čím dál víc začíná podobat telenovelám či počítačovým hrám. Některé seriály žijí krátce, jiné déle, některé jsou červená knihovna, jiné akční. Je však málo televizních seriálů a telenovel, které přežijí více let. Někdy mám pocit, že i svět politických stran je v moderním světě v chápání občanů světem telenovel či seriálů. Úspěšné přežijí léta, méně úspěšné brzo končí a často stejní herci se připravují na role v novém seriálu. Diváci sledují upoutávky a pak se jede naostro. Pokud strana či hnutí jako seriálová telenovela propadnou, nic se neděje. Natočí se nová. Čím dál víc jde o kostýmy, exteriéry, efekty a velký počet celebrit. Jako kdyby platilo heslo: „Je mi jedno, co piju, hlavně když se motám.“

Dnes již nestačí prostý přenos informací, zpráv a reportáží. Mnohá média na to reagují zahalením zpráv a informací do ponurého formátu jakési zábavy či show. Hlasatelé a moderátoři si stále častěji povídají s jinými hlasateli a moderátory – vystačí si sami sobě. My se na to máme pasivně dívat a v zásadě vše bezmyšlenkovitě akceptovat, nebo poslušně komentovat přes jejich Facebook či jiné sociální sítě. Tudy cesta nevede. Vytrácí se rozbor, pochopení, vysvětlení a odborné posouzení stále složitějšího světa.    

Nejen na internetu nebo ve světě sociálních sítí se stává stále častěji, že politická hnutí nebo politické strany vedou ostrý boj jen o výkon politiky (vnější efekty). Ne o smysl politiky. Ostatně srovnáme-li volební programy, nutně dojdeme k závěru, že všichni chtějí totéž a liší se maximálně v nástrojích, které by při dosažení cílů preferovali.

Je jasné, že politické strany nejsou jiné než lid této země. Z něho vycházejí, lidé této země jsou jejich členy. Dá se tedy bez nadsázky říci, že lidé i jejich strany čím dál více postrádají ideje. Ideový základ. A takový ukázkový mikrosvět chybějících idejí tvoří facebooková sdělení či twitterové zprávy vtěsnané do 280 úhozů.

Idea však není přežitý výraz. Jenom současná ideologie, nenápadně velmi skrytě prezentovaná především médii, internetem a sociálními sítěmi, od jakýchkoli idejí postupně abstrahuje. Je to proto, že novináři sami mají nedostatek idejí, nebo se jenom chtějí podle svého zvyku přizpůsobit lidovému vkusu?

Je třeba si uvědomit, že prožíváme vznik nového světa, je důležité tento svět a jeho transformace a metamorfózy pochopit, přizpůsobit se mu a využít změny jako nové příležitosti. V médiích, sociálních sítích a na různých fórech zaznívají často negativní nálady a pohledy do minulosti i současnosti, naivní představy o změně a zásadní nepochopení toho, co se děje okolo nás. Opouštění starého světa probíhá rychleji a ve větším rozsahu, než se očekávalo. Všechno je a bude jinak. Je však potřeba integrovat znalosti nových technologií a nových trendů řešení a je třebas napomoci hledání správné nové cesty. Náročnost probíhající transformace spočívá v paralelním souběhu změn v různých sférách současně. Z toho plyne, že i dnešní politika musí stále více přitahovat lidi s výrazně nepolitickými zájmy.

Digitální média se musí posunout z přenosu prostých informací na zprostředkování potřebných znalostí. Musí vysvětlovat, nikoli jen informovat. Lidem nestačí vědět, co se děje (informací je dostatek díky internetu a sociálním sítím), ale proč se to děje. Jestliže lidé vědí, co se děje, ale nevědí proč – pak je nejspíše najdeme v ulicích, ať skutečných nebo virtuálních. Role nového, autonomního média je v tomto směru nezastupitelná. Nálepky svobodné nebo nezávislé médium již nepostačí – tato adjektiva jsou samozřejmá a nepotřebná.

Je na čase tuto situaci pochopit, rychle se přizpůsobit a co nejrychleji využít nabízených příležitostí. Skončeme se sebestředností. Nezabývejme se sami sebou. Ztrácíme, protože stojíme na místě. Neučíme se novým věcem, spíše jen vylepšujeme věci staré, a pak ještě oslavujeme – sami sebe. A to nejlépe v umělém mediálním světě internetu a sociálních sítí.