Děkuji za slovo. Já jsem nevěděl (?) do poslední chvíle sem do té debaty vstupovat nebo dát dostatečný prostor kolegům, kteří mají o téma zájem a budou chtít k němu ještě určitě mnoho mluvit. Já bych se chtěl trošičku podívat na ten základní rámec a malinko do historie, připomenout, že média a veřejné služby, kterým se nepřesně říká veřejnoprávní média, vznikla před druhou světovou válkou ve Velké Británii a svůj klíčový význam sehrála až po druhé světové válce v denacifikovaném Německu, kde samozřejmě vznikla ta potřeba, aby ta média, která vehnala Německo do druhé světové války a celou Evropu s ním, byla co nejdál od té vládní moci. A tak tenkrát vznikl koncept médií veřejné služby a ty rozhlasové a televizní stanice, nakonec ZDF i ARD tu máme dodnes a fungují souběžně s komerčními médii v tom takzvaném duálním systému, který se v Německu jednoznačně osvědčil. 

Tenhle model, ten duální vysílací model, převzala Česká republika po roce 1990. Dneska tady někdo mluvil o tom, že by ho zajímalo, co by na to řekli autoři tehdejších zákonů o České televizi a Českém rozhlas. Tak já shodou okolností ty klíčové reprezentanty tehdejšího procesu znám docela dobře a myslím, že nám dneska v tomto zvláštním souboji, kterým tady procházíme, poměrně významně drží palce. Jde totiž o to, že média veřejné služby, pokud jsou silná a pokud jsou nezávislá, tak jsou klíčovým stabilizačním faktorem parlamentní demokracie. To je to, proč je to pro nás tak důležité.

A už tehdy v devadesátých letech vznikla potřeba i v České republice oddělit média veřejné služby, co nejdál je dostat od aktuální vládní moci. A já vím bezpečně, že už o to usiloval Pavel Dostál, který měl velmi silné postavení ve vládě Miloše Zemana už od roku 1998, a právě proto, že těch konceptů, o kterých se tady zmínil pan Kolovratník, bylo tolik, tak bylo vždycky strašně jednoduché říct - a ještě máme tuhle možnost nebo tuhle možnost a tuhle možnost, prostě rozbít tu ambici a dotáhnout tuhle věc do úspěšného konce.

Nedotáhl ji Pavel Dostál, nedotáhli ji další politické garnitury. Já bych možná prostřednictvím pana předsedajícího se zeptal pana Kolovratníka, proč něco takového nedotáhli kolegové z ANO v posledních osmi letech, kdy byli ve Sněmovně velmi silní, proč se nepodívali na televizní poplatky, které jsou ve stejné výši už drahně let od roku 2005 a 2007, ty Českého rozhlasu a České televize. Zdá se mi skutečně, že jste se tomu tématu vůbec nevěnovali až dodneška, kdy jste se do toho tématu tak zásadně pustili. No a máme tu paradox.

My jsme se dnes dostali do situace, že vláda chce oslabit svůj vliv na Českou televizi a Český rozhlas a opozice jí v tom brání. Já od rána přemýšlím o tom, co je za tím a ještě si to přemýšlením možná nechám, zdá se, že toho prostoru na to bude dost dnešní noci, ale musím říct, že potom tady sleduji ještě jeden paradox, tady se zcela obrací význam slov, tady někdo tuneluje význam slov a tvrdí nám, že my vyvoláváme polskou nebo maďarskou cestu, té veřejnoprávní televize v Polsku nebo v Maďarsku. Ale přece ten návrh, který zdecimoval polskou televizi a udělal z ní v zásadě komerční televizi, tak pod velmi podobným návrhem je tady podepsán jako poslaneckou iniciativou předseda hnutí ANO.

A pak tady máme maďarskou cestu, (kterou) se Maďarsko vydalo po jedněch nepodařených volbách, které dopadly velmi zvláštně, pod premiérem Orbánem autoritářským směrem. A kdo se tak zhlédnul v premiérovi Orbánovi, (Maďarsku?) Kdo si ho sem vozil před parlamentními volbami v roce 2021? Opět to předsedá hnutí ANO, které nám tady dneska vysvětluje, jak my chceme táhnout Českou televizi, Český rozhlas a český mediální systém polskou či maďarskou cestou. Tak to je opravdu zvláštní paradox, v tom, musím říct, že se ztrácím.