Děkuji, paní předsedkyně. No tak, já nejsem právník, prostě jsem z toho takový zmatený, co se tady děje. Prostě máme naše právníky, vy máte své právníky, říkáme si tady mezi sebou, že bychom měli dodržovat nějakou parlamentní kulturu. Já jsem dneska tedy ve dvě hodiny ráno skončil, měl jsem tady nějaké faktické poznámky, protože nejsem právník, tak se nemůžu vyjadřovat k právnímu stavu věci. Probrali jsme tady Lex lečo, že jo, například a další věci.

Před nějakým časem jsem vysílal signály k panu premiérovi na Úřad vlády, který je nepřijal. Já prostě také nesouhlasím s tím, aby mi někdo omezil mojí jedinou šanci, kdy já mohu tady... Měl jsem připravený projev, který byl už racionální, měl nějakou strukturu, úvod, stať, závěr, a dvakrát pět minut mi to prostě celé nabourá. Já jsem ve dvě hodiny si šel lehnout na ty čtyři hodiny, přežil jsem noc.

Děkuji paní místopředsedkyni Sněmovny, že nám nezatopila, takže tam byla zima jako v márnici. Když jsem se ráno v sedm hodin šel oholit, tak jsem se holil studenou vodou. Osprchoval jsem se, přežil jsem to, nevěděl jsem, jestli jsem holčička nebo chlapeček chviličku. Vzpomněl jsem si opět na svoje léta na vojně před 35 lety, kdy jsem něco podobného zažíval.

Já to vydržím dvakrát pět minut, já to vydržím potom na dvouminutové faktické. Můžu vám tady číst různé návody po dvou minutách. Prostě takto já si demokracii nepředstavuji. My tady bojujeme za oprávněný zájem seniorů, určité skupiny lidí, kteří se nemůžou sami bránit. My jsme tady na to připraveni, vy nám do toho házíte vidle. Jestliže to vydržíte vy, my to vydržíme taky. Já to vydržím prostě, i kdybych tady měl zmrznout! Děkuji. (Potlesk z levé strany sálu.)