Děkuji za slovo, pane předsedající.

Byla jsem u diskuze, když vznikaly dětské skupiny, vedla jsem komisi pro rodinu. Není to omyl, je to vhodná alternativa pro velkou skupinu rodičů. A myslím si, že je naší povinností přijmout takové návrhy, které všechny dětské skupiny, které dodneška existují, zachovají.

Stát, když už nepomáhá, tak nemá alespoň škodit. A já jsem přesvědčena, že některé návrhy, které tady dneska jsou od paní ministryně, a podotýkám, že návrh zákona byl podporován i paní ministryni Marksovou Tominovou, a často jsme o tom hovořili, tak stát opravdu nemá aspoň škodit a nemá rušit tuto vhodnou alternativu pro velkou skupinu rodičů, která funguje. A měli by to být rodiče, kteří si vyberou vhodnou formu péče pro své děti.

Nepodceňujme rodiče v tom, že si neumí zjistit, jaké podmínky tam jsou, kdo se o jejich děti stará, jaký vliv to na ně má. Jsou to rodiče, kteří by měli být suverény v tomto rozhodnutí. A naší povinností je vytvářet jenom podmínky pro různé alternativy. A já jsem přesvědčena, že mezi ty alternativy i do budoucna mají patřit dětské skupiny, tak jak je dneska známe, tak aby si rodiče, a právě rodiče, mohli vybrat tu vhodnou alternativu pro své děti.

Ostatně jsou na ministerstvech, jsou ve firmách, jsou v malých obcích. A já považuji opravdu za zločinné myšlenky, že bychom měli omezovat jakoukoliv dětskou skupinu, která existuje, protože to, v tu chvíli omezí tu nabídku pro rodiče, které je využívají. Byly to často komunitní skupiny, které iniciovaly a vybudovaly tato centra. A myslím si, že (jim)nesmíme házet klacky pod nohy.

Děkuji.