Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Než jsem se dostal k mikrofonu, bylo řečeno opravdu hodně, ale pokusím se říct to, co jsem chtěl říct na začátku.

Myslím, že nikdo nezpochybňuje, že s Čínou i s dalšími zeměmi se má jednat, že se má komunikovat, že to je základ zahraniční politiky. To, co části veřejnosti vadí, je způsob, jakým to dělá ČR, který vnímá nechci říct nerovný, ale prostě jako země, která nejedná se zdvihnutou hlavou a s rovnou páteří, takový trošku ohnutý. A dovolte mi dva příklady, na kterých část veřejnosti k tomuto závěru asi dochází.

Když tu byl na návštěvě čínský prezident, tak česká policie strhávala tibetské vlajky z oken kanceláří a domů, uzavírala se prostranství, na kterých by se mohly pořádat demonstrace za svobodný Tibet, aby to čínský prezident neviděl. To znamená omezovali jsme a upozaďovali jsme právo svobody projevu našich občanů, aby se tu vrcholný představitel jiné země cítil dobře, aby neviděl něco, co vidět nemá, už to je za mě principiálně špatně.

Druhou věcí, kterou bych uvedl jako příklad, jsou vyjádření našeho prezidenta v čínských médiích. Teď už je to mnohokrát opakované, že se tam přijel učit stabilizovat společnost a nepoučovat je o lidských právech. Takovéto vystupování vrcholného činitele, a není to jenom v čínských médiích, obdobná bychom našli třeba v ruských médiích o tom, jak jsou zbytečné evropské sankce vůči Rusku.

Na část veřejnosti – a já se k ní přidávám – působí, pan kolega zde řekl podlézavě. Je to asi slovo nehezké, ale asi přiléhavé na tuto situaci, já bych možná použil submisivně, prostě strašně slabě. A vytváří vnímání toho, jak se ČR staví k Číně. A v této atmosféře potom i prohlášení čtyř působí stejným způsobem, ne pro svůj obsah, ale pro formu, pro okázalost, jakou bylo učiněno.

Vím, že Čína je velká země, má miliardu obyvatel. No co, my máme zase demokracii, také je to určitá hodnota, kterou bychom si měli hájit. A neříkám, že musíme s Čínou jednat jako rovný s rovným, ale minimálně s rovnou páteří a s hrdě zvednutou hlavou.

To, co vzbudilo nevoli části veřejnosti, není ani obsah jednání samotných, ani to, že se s Čínou jedná, ale způsob, jakým se to vede, který je nehodný České republiky jako samostatné suverénní země.

A druhá věc. Bylo zde anoncováno usnesení senátorského klubu ODS, ke kterému se připojím, a to z jednoho prostého důvodu – zase reaguji prostřednictvím pana předsedajícího na kolegu Čunka. Když se volil předseda Senátu, tak alespoň já jsem se nerozhodoval podle jednoho činu, s kterým třeba mohu nesouhlasit. Rozhodoval jsem se podle toho, co nominovaný kandidát učinil pro Senát, pro celou jeho práci, kterou předvedl. To znamená zjednodušení, když byl zvolen předsedou Senátu, tak 41 senátorů a senátorek souhlasí s prohlášením čtyř, není správné. Při volbě předsedy Senátu jsem nevyjadřoval svůj názor na prohlášení čtyř. O to víc chci teď mít právo svůj názor vyjádřit, a proto podpořím usnesení senátorského klubu ODS.