Zahradil není sám: tak si občas říkám, co by asi s českým národem udělal pravdivý výklad historie? Samozřejmě při vědomí toho, že i historikové občas nemají jednotný názor na interpretaci některých klíčových momentů minulosti. No, asi by se velká část populace nestačila divit a je otázkou, co by potom udělala? Trošičku, ale opravdu jen trošičku, nás do jednoho citlivého bodu - roku 1918 vrátily spory o mariánský sloup na Staroměstském náměstí. Vehementního odpůrce sloupu, europoslance Jana Zahradila, akce sochaře Váni a spol. nenechává klidným ani 23. srpna. V den svěcení nového sloupu 15. srpna přivedl na náměstí nepočetný hlouček odpůrců. Když už se ve školách výuce historie nevěnuje příliš mnoho času a pozornosti, měla by alespoň část bílých míst vykrýt církev, zejména katolická. Právě křesťanství utvářelo naši historii více, než cokoli jiného. Ze školy (já ještě z té předlistopadové) máme v sobě "pravdy", o kterých se nediskutuje. Jenže s těmi "pravdami" dopadnete asi jako drtivá většina lidí, kteří po shlédnutí veleúspěšného Formanova filmu Amadeus věří, že Sallieri zabil Mozarta.

Analogii k Amadeovi u českých dějin nejlépe vystihuje skutečná historka, kdy profesor historie při setkání Aloisi Jiráskovi vyčetl, že není ve svých pracích přesný. A co odpověděl Jirásek? "Pane profesore, pochopte, že nejsem historik, ale spisovatel."

Tak třeba takový Kostnický sněm L.P. 1414. V předlistopadových učebnicích bylo hlavním bodem sněmu odsouzení a upálení Husa a Zikmund byl šelma ryšavá. Čeští historikové poslední dobou píší o klíčovém problému - schizmatu v katolické církvi. Ale kdo už ví, že Velké shromáždění v Kostnici lze interpretovat jako začátek ideového přelomu mezi v budoucnosti končící renesancí a nastupujícím barokem? A při každém období ideového či historického zlomu spolu soupeří myšlenky a praxe minulosti s novými idejemi a přístupy. A dokonce můžeme jedné osobě přisoudit obě pozice - postavu minulosti i postavu budoucnosti. A na kostnickém sněmu nemusíme chodit daleko. Pro některé je dodnes Hus jedním z představitelů nového západoevropského myšlení, pro druhé reprezentant středověkého přístupu scholastických disputací, kde nejvyšší autoritou je Písmo a jeho až úzkostlivý výklad. A na témže sněmu byl i nejhorlivější názorový oponent Husův - francouzský kardinál Pierre d' Ailly. Ten byl autoritářem par excelence, ale současně byl autorem velikého traktátu Imago Mundi o rozvoji lidských dějin a zejména o poznání Země jako základu dalšího postupu lidské společnosti. Co tenhle traktát s tehdejší společností udělal? Vytvořil ideovou platformu pro objevování světa, pro rozvoj přírodních věd...

Pro dnešek jsou s mnohasetletým odstupem cenné obě strany tehdejšího sporu. Hus pomáhal otevírat brány Lutherovi k reformaci v XVI. století a Pierre d'Ailly Kryštofu Kolumbovi k objevení Ameriky. To vůbec neznamená, že posílat svoje názorové oponenty na hranici je správné. To nebylo a nebude správné nikdy.

Status byl vytvořen z názorových prací docenta Zdeňka Kalisty, který měl dost času o běhu světa a dějin přemýšlet i v komunistickém kriminále, kde strávil dlouhých devět roků.