Proč se z voleb těch či oněch neraduji?: Česká republika se propadá do krize, jakou od svého vzniku v roce 1992 nezažila. Podzimní vlna čínského viru zastihla zemi pod vládou Andreje Babiše zcela nepřipravenou. A to dokonce natolik nepřipravenou, že k 11. říjnu jsme po Andoře druzí nejhorší na světě. Premiérův letní populismus si začíná vybírat tragickou daň nejen v podobě tisíců nakažených, z nichž mnohým zůstanou dlouhodobé, nebo trvalé následky, ale i rostoucího počtu zemřelých. Současná politická scéna x současná ekonomická a zdravotní situace x situace státu míchá České republice smrtelný koktejl.

Politická scéna: většina politiků dělá ad hoc "pocitovou politiku". Zřejmě vůbec neznají ve světě úspěšná řešení některých problémů, nerozumějí zákonům a politika jim slouží pouze jako nástroj vylepšování jejich sociálního statusu. Situace je o to horší, že až na drobné záblesky se z českých médií ani občané o postmoderní době a jejích fenoménech vůbec skoro nic nedovědí. Kde nic není, ani čert nebere. Ve veřejnoprávních médiích vůbec není např. pořad, který by o dění v postmoderním světě zasvěceně informoval. Něco podobného, co dělá v ČT 24 Daniel Stach o vědě - populárně a stravitelně.

Napříč politickým spektrem chybí jasné ideové ukotvení. To je dokonce mnohými proklamováno jako přežitek (Babiš a jeho "strana pro všechny"), nebo hledají cesty, jež v minulosti skončily tragicky, či v lepším případě ekonomickým fiaskem (SPD, Trikolóra, prvky sociálního inženýrství nebudou cizí ani Pirátům, o ČSSD a KSČM nemluvě). Nikdy po roce 89 parlamentní strany tak neroztáčely kola populismu, jako nyní.

Jedinou dobrou zprávou je, že ze scény sice pomalu, ale jistě mizí Komunistická strana Čech a Moravy. Mizí KSČM, ale nemizí komunisté. S mladšími ročníky už starobou prolezlá KSČ (po roce 89 +M) neláká, ale sociální inženýrství má ve společnosti nadpoloviční převahu. Česká politická scéna je prolezlá idejí, že štěstí je nároková sociální dávka. Možná to bude začínající krize, která tuhle naivní víru rozmetá napadrť.

Ekonomická a zdravotní situace: vlády od roku 2013 trestuhodně prošustrovaly téměř šestiletý solidní ekonomický růst. Nesnížily absolutní hodnotu státního dluhu, ale stačilo jim vychloubání, že snižují relativní zadlužení země, protože HDP rostlo daleko rychleji, než státní dluh. Navíc vybraly ze státem vlastněných a podílnických firem desítky miliard, na které předchozí vlády nesahaly. Česko je v tuto chvíli závislé pouze na emisích státních dluhopisů. Rekordní letošní deficit státních financí budou následovat i dramatické deficity v následujících letech. Přesto ještě vláda vymýšlí nesmysly typu kanál D-O-L (spíše zastírací manévr), velkoryse ještě nedávno slibovala bezprecedentní investiční plán (který ale téměř nikdo neviděl). A to za situace, kdy nezvládá standardní investice, jakými jsou výstavba dálnic, vysokorychlostních železnic, investice do ekologických staveb, do boje proti suchu apod. Vláda nic efektivního neudělala pro restrukturalizaci českého průmyslu, který je velmi zranitelný v krizi. naopak, českým podnikatelům naházela klacky pod nohy v podobě EET, daňového chaosu, nepřehledného práva a upadající úrovně státních a obecních úřadů atd.