Nezapomínejme!: ruská agrese na Ukrajině překryla jiný, ne tak dávný, příběh boje o svobodu. Byl to příběh vzpoury Bělorusů po Lukašenkem zmanipulovaných volbách. Terorem ozbrojených složek diktátora byl statečný odpor lidí zlomen. Podivná zmizení, vraždy, a dnes asi 11 stovek vězněných odpůrců režimu, zničená naděje miliónů na svobodu a vlastní cestu životem. Lukašenko je v zoufalé situaci a jeho jedinou cestou k udržení moci se stalo putinovské Rusko, kterému posluhuje v krvavém tažení na Ukrajině. Kvůli sobě prodal vlastní zemi. Před 24. únorem se zdála situace stoupenců běloruské svobody beznadějná. Fascinující boj Ukrajinců proti ruským okupantům nově otevírá Bělorusům naději. Všechna média dnes Bělorusko skloňují pouze v kontextech toho, zda jejich armáda napadne území Ukrajiny svojí armádou, nebo nenapadne. Zatím Lukašenko poskytl Rusku území pro nástup agresorů na Kyjev, železnici pro dopravu vojenských rachotin a márnice pro část mrtvých vojáků, kteří na ukrajinských bojištích zemřeli ve zbytečné válce. Lukašenko se bojí nasadit svoji armádu, i když opuchlina z Kremlu o to údajně naléhavě žádá. Ten lump moc dobře ví, že by se běloruští vojáci mohli otočit proti okupantům. Jen okrajově slyšíme o odporu běloruských velitelů, emigraci Bělorusů, boji proti Rusům  na území Ukrajiny a o snahách blokovat ruské vlaky se zbraněmi. Do balíku sankcí proti Rusku je přidáno po právu i Bělorusko. Vedlejším efektem však je, že sankce logicky dopadají i na prosté Bělorusy, brání jim v možnosti překročit hranice země.

Stejně, jako Ukrajinci, i Bělorusové poslední roky svými činy  a postoji ukazují, že nejsou Rusové. Proto i oni by měli být zahrnuti po vyhnání Rusů z Ukrajiny do nového demokratického řešení. To by mělo být cílem demokratického světa. Držme jim palce a nezapomínejme. Právě dnes 25. března si Bělorusové připomínají výročí vzniku nezávislého Běloruska v roce 1918, i když tehdy v dost jiných hranicích a pod vládou bolševiků, kteří záhy zatáhli svoji zemi do žaláře ruského imperialismu.