Nedělní německé volby udělaly symbolickou tečku za šestnácti roky vlády Angely Merkelové. Teprve s odstupem, nejen Němci, budou na kancléřskou rekordmanku vzpomínat v dobrém. Pro Němce byla éra jejího vládnutí časem stability a prosperity. Nemyslím si, že její nástupce na to naváže. Angela byla výborná údržbářka systému, ale vizi neměla. A tak nejen na německé, ale i evropské dveře, klepe změna.

Těch signálů je kolem nás habaděj. Když pominu notorické nenávistníky všeho německého a evropského, tak pro racionálně uvažující lidi u nás bude její odchod znamenat ztrátu. V bývalém socialistickém Československu pobývala na vědecké stáži a netrpěla falešnými předsudky, protože nás znala stejně, jako život v komunistickém lágru za Železnou oponou a Berlínskou zdí.

Česku jejím odchodem hrozí druhá vlna mezinárodního zapomnění. První přišla po odchodu prezidenta Havla z úřadu. Jeho nástupce Klaus tak silným životním příběhem nedisponoval, takže ve světě nikoho moc nezajímal. Prázdné posthavlovské období až do neděle částečně vyplňovala právě Angela Merkelová. To nyní končí.

Takže nám zůstane politováníhodná postavička na Hradě a zdivočelá soldateska extremistů a populistů o pár výškových metrů níže v podhradí. Pokud - pokud ovšem voliči za čtrnáct dnů nezvolí změnu. Nemusí úplně vyjít, ale může umožnit vygenerovat nové tváře a s nimi i naději. Současní vládci už předvedli, co předvedli. Dosáhli nesporných rekordů, o tom žádná. Otázkou je, jestli o rekordy mrtvých, rekordy dluhové, inflační, rekordy ve lhaní a manipulaci a další stojíme.