Hana Kašpaříková, brněnská zastupitelka z hnutí Žít Brno, představila občanům, jak se budou dopravovat městem v roce 2050. Z její "vize“ čiší delirantní prapodstata zeleného neomarxismu – zkrátka jsou to kraviny na kvadrát.

Jsou to zpupné, nevtipné kraviny, inspirované pohrdáním občany města, jejich reálnými potřebami a problémy, a vlastně pohrdáním skutečností vůbec. Slečna Kašpaříková, bývalá bojovnice za čisté Tuřany (než se jí její vlastní lidé zbavili, protože co je moc, to je moc), tuřanská Jana z Arcu, která by se raději nechala upálit, než aby do města pustila společnost Amazon, mladá dáma proslulá tím, jak si na jednání zastupitelstva vynucovala od primátora oslovení „paní“, sepsala svůj text o dopravní strategii města zřejmě pod vlivem sojového latté z kavárny Tři ocásci, hlavního stanu brněnských neomarxistů. To je ta lepší možnost. Ta horší je, že to myslí vážně.

Plán mobility, jak to milé dítě nazývá strašidelný slepenec socialistických báchorek bez jakéhokoli vztahu ke skutečné politice její koalice, má dva základní aspekty. Začnu tím děsivým a budu pokračovat ještě děsivějším.

Je potřeba snížit množství individuální automobilové dopravy a navýšit pěší, cyklistickou a veřejnou dopravu. Pro člověka je nejpřirozenějším pohybem chůze.

Z Plánu mobility

Za prvé je věcně lživý. Ne nesprávný, lživý. Podle zbrusu nových slibů Hany Kašpaříkové a jejích soudruhů bude Brno v roce 2050 protkáno sítí dokonalé hromadné dopravy, kterou budou používat senioři, zatímco všichni ostatní budou jezdit na koloběžkách či chodit pěšky, protože od jedné neziskovky ke druhé to bude jen pár kroků luznou zelení. Úžasné, dokud si neuvědomíme, že tu jsou především sliby staré. I Hana Kašpaříková v koaliční dohodě slíbila levnější šalinkarty, slíbila je v roce 2014, máme o víc jak rok později a nikdo z koalice pro slevu nehnul ani prstem. Pardon, kromě Martina Andera od Zelených. Ten se nechal slyšet, že tedy letos ne, ale napřesrok už určitě.

Slečna vizionářka slibuje město fungující jako živá soustava důmyslně propojených místních center. Reálná politika Žít Brno a celé koalice (snad s výjimkou Kláry Liptákové a KDU-ČSL) však na městské části a jejich rozvoj bere ohledy jak na placaté kameň, jak by se řeklo v Brně ještě nepostiženém podobnými „vizemi“. Soustavu místních center bude muset z Brna udělat až koalice příští, protože pro Žít Brno a spol je městem vlastně jen Brno-střed. Jak jinak si vysvětlit, že na parkovací dům pro velocipédy kdesi u nádraží dá město 67 milionů, zatímco na školu v Bystrci, kde po ní rodiče zoufale volají, dá přesně nic.

A tak bych mohl pokračovat. Zkrátka sliby se slibují, ale pochybuji, že kromě bláznů z Žít Brno se ještě někdo z toho ohňostroje lží dokáže radovat.

Více očí, více bezpečí, což vede opět k většímu pohybu a pobytu lidí, kteří tak přirozeně ponechají klíčky od aut doma a vydají se pěšky, či na kole.

Z Plánu mobility

Druhý, ještě děsivější aspekt, spočívá v neomaleném, surovém, už vůbec neskrývaně diktátorském myšlení. Hana Kašpaříková a Žít Brno svůj mandát politika nechápou jako službu občanům, kteří je volili. Vysvětlují si jej jako povolení občany modelovat. Jako mandát k převýchově Brňanů na milovníky koloběžek a procházek kolem keříků od latté k latté. Čekáte snad, že dopravní vize nějakým způsobem reflektuje stálý vývoj směrem k individuální dopravě, že řeší problémy parkování, nedostatečné propustnosti infrastruktury, že řeší něco z toho, čím Brňané dnes v každodenních  dopravních zácpách strádají a co je bolí? Ano, řeší. Řeší to jednoduše. V budoucnosti takové problémy nebudou, protože nebudete mít auto. Jak to? Co je to za otázky, vy blázínkové. Lolík, nejvíc velikánský lolíček! V roce 2050 přece v tom našem krásném novém Brně budou mít všichni jen bicyklíčky a vlastní nožičky, protože tak je to zdravoučké a tak to máme rádi. Autíčko je bakané.

To všechno už jsem četl. Za komunistů. Podle komunistických vizí jsme dnes měli žít na Měsíci, ale ani soudruzi ve vážně míněných projevech politiků nezašli dál než deset let dopředu. Doženeme a předeženeme, už za deset let. Obvykle pracovali jen v pětiletkách. Žabaři! Žít Brno vám narýsuje budoucnost na 35 let dřív, než řeknete „parazit“.

Jaká nebetyčná zpupnost, jaká povýšenost. S jakou suverenitou dokáží tihle neomarxističtí plánovači mluvit o svých bláhových „vizích“. Jak jistí jsou, že jim nikdo nepřipomene, že místo halucinací mají řešit problémy města tady a teď. Jakoby si mysleli, že mohou vše a nikdy z toho nebudou muset skládat účty. Ukažme jim, že budou.