Před Vánoci se vláda dohodla s prezidentem Kubkem a se zástupci nespokojených nemocničních lékařů o ukončení jejich protestu a navýšení platů o 5-15 000 hrubého. Všichni si s úlevou vydechli, pan předseda vlády jako obvykle vyložil národu, že díky němu je nebezpečí zažehnáno, a pan prezident Kubek se opět pochválil, jak to nakonec díky premiérově vstřícnosti dobře vyjednal. Národ si oddechl, problém byl vyřešen, všem se dostane potřebné zdravotní péče a nemocnice pojedou dál.Vše je v pořádku. Je tomu tak skutečně?

Dovolím si tvrdit, že není. Jako obvykle se totiž nevyřešilo vůbec nic. Vláda opět nenašla odvahu k řádnému systémovému řešení, a tak podstata problému zůstala nedotčena. Vláda, její předseda i pan dr. Kubek spoléhají na to, že naprostá většina našich spoluobčanů problematice zdravotnictví nerozumí a má jen velmi matnou představu o jeho fungování a financování. Ve skrytu duše, díky každodennímu konfrontování s nenápadnými projevy rozkladu, však lidé tuší, že něco není úplně v pořádku.

Vždy, když dlouhodobě neřešené problémy vygradují do akutní krize, předhodí vláda nějakou iluzorní vizi, které nejspíš ani sama nevěří: zlepšíme elektronizaci, zavedeme sdílení zdravotních dat, zvýšíme pravomoci praktických lékařů a bude zase dobře. Novináři tyto hlouposti přičinlivě přetlumočí a náležitě nafouknou, sdělí, na koho je třeba si „posvítit“ a na co všechno má občan „právo“.

Problémy zdravotnictví však nepocházejí z nedostatečné elektronizace, nedokonalé centralizace, existence více zdravotních pojišťoven či lenosti lékařů. Problémy mají jednu společnou, dobře pojmenovatelnou příčinu, a tou jsou peníze. A vláda to dobře ví. Přesto se nedokáže odhodlat sdělit to občanům a hledat cesty k řešení.

Abychom si ujasnili, o čem je vlastně řeč, je třeba zeptat se, proč vlastně lékaři chtěli na podzim stávkovat a proč podávali hromadné výpovědi. Platy lékařů v nemocnicích, a to zejména mladých lékařů v předatestační přípravě, jsou katastrofálně nízké. Prakticky odpovídají platům referentů v úřadech nebo řidičů kamionů. Jedinou možností, jak si plat zvýšit, jsou služby. Při dostatečném počtu odsloužených hodin se plat vyšplhá na úroveň již snesitelnou. Je to však vykoupeno prodloužením pracovní doby.

Pokud někdo argumentuje vysokými platy nemocničních lékařů, je třeba vzít v úvahu, že je to mzda za prakticky dva úvazky. Celé roky to celkem dobře fungovalo. Občas sice lékaři zabrblali, ale přihodily se jim nějaké drobné a oni zase zavřeli ústa.  A ministerští úřednici se ve své bohorovnosti domnívali, že to tak půjde věčně. Jenže podle jednoho z Murphyho zákonů platí, že věci neřešené probíhají vždy od zlého k horšímu.