Nakolik to bylo způsobeno investorskou činností ŘSD nevíme, ale co víme jistě je to, že byla velká krize ve stavebnictví, která srazila vysoutěžené ceny mnohdy na úroveň nákladů. Popravdě to bylo hlavně na úkor mezd. Vybudovat jeden kilometr dálnice stálo v letech 2013 až 2017 v průměru 152 milionů korun. V předešlých letech se stavělo až o 190 milionů korun dráž! Kontroloři také zjistili, že průměrná cena 1 m2 stavby dálnice byla 6 900 korun, což je téměř stejná cena, za kterou se v průměru stavěl 1 m2 dálnice v Německu, Řecku, Polsku a Španělsku.

Podstatně horší je ale zpráva, kterou NKÚ sděluje řidičům. Ročně bylo zprovozněno průměrně jen 16 km dálnic, ale hlavně v době kontroly nebyla zahájena ani jedna z plánovaných 15 staveb. V letech 2018 až 2020 je reálné, že MD zprovozní jen sedm staveb o délce 52 kilometrů, což je v průměru 17 km ročně. Dálniční síť přitom původně měla být zcela dokončena v roce 2010. Jak už jsme si od ministra dopravy zvykli, stále dochází pouze k posunu termínu dokončení výstavby dálniční sítě ČR a nyní je tento termín stanoven na rok 2050. Současné tempo výstavby ale nestačí ani pro dosažení tohoto cíle – zbývá postavit ještě 833 kilometrů z plánovaných 2 073 kilometrů.

Zprava také odhaluje hlavního viníka pomalého tempa výstavby dálnic, a to špatnou a pomalou přípravu staveb hlavně v oblasti problémů se získáváním územních rozhodnutí a stavebních povolení. Příprava staveb dálnic ve fázi od získání souhlasného stanoviska k vlivům na životní prostředí (EIA) do vydání stavebního povolení trvala v průměru 13 let. A to je skandální zneužívání vstřícných zákonů, umožňujících občanským iniciativám i jednotlivcům napadání a odvolávání se účastníků jak v územním, tak i ve stavebním řízení. Zdržení mnohých staveb jde také na vrub řešení výjimek týkajících se chráněných druhů rostlin a živočichů a také dlouhé majetkoprávní vypořádání. Oproti předchozí kontrole zveřejněné v roce 2013, se tato fáze přípravy prodloužila o čtyři roky.

To také bylo i motivací poslanců napříč politickým spektrem o novelizaci zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury a infrastruktury elektronických komunikací. Tento návrh, na kterém KSČM spolupracuje a podporuje jej, představuje jeden z nejvýraznějších zásahů do vlastnických vztahů od roku 1989. Dospěje-li totiž vyvlastňovací úřad ve vyvlastňovacím řízení, které se týká práva k pozemku nebo ke stavbě potřebného k uskutečnění stavby dopravní infrastruktury k závěru, že podmínky pro vyvlastnění jsou s výjimkou určení výše náhrady za vyvlastnění splněny, vydá na žádost vyvlastnitele mezitímní rozhodnutí. A tím stavba muže pokračovat i přes nedořešené vztahy k pozemku. Dalšími navrhovaným změnami jsou předkupní práva spoluvlastníků, zjednodušení doručování písemností, převody vlastnictví v souvislosti s přeložkami pozemních komunikací nebo vyjímání ze zemědělského půdního fondu či možnost výkupu nad záborový elaborát, ale i výpovědi nájemních smluv a další drobné i větší změny, které určitě přispějí po 28 letech slepé víry pravice o nedotknutelnosti soukromého vlastnictví k odblokování liniových staveb v České republice.

Leo Luzar, poslanec PS PČR za KSČM