Vážený pane předsedo, vážená paní ministryně, vážení členové vlády, dovolte mi, abych trošku vybočil ze všeobecného euforismu, který tady vládne nad tímto návrhem zákona. Dokonce i tím, že by měl být přijat v devadesátce, aby co nejrychleji, nejrychleji, nejrychleji řešil problémy.

Ale jestli něco je v České republice novodobé pracovní otroctví, tak je to přesně dohoda o pracovní činnosti. Protože v původním záměru těchto dohod o provedení práce a pracovní činnosti byla hlavně pomoc například studentům, například těm, kteří si chtějí přivydělat, kteří mají svůj zdroj příjmů a k tomu zdroji příjmů chtějí vykonávat nějakou další činnost. Všichni si tady dokážeme představit ty pracovníky, kteří si takhle pomáhají. Ale na co se úplně zapomíná, že postupem doby se z toho stal základní pracovní příjem mnoha lidí. V desítkách služeb různých, komunálních, dalších jsou tito nájemní otroci najímáni v rámci těchto činností a potom se můžeme divit, a vláda se snaží to nějak řešit, že mají minimální důchody, že mají minimální zabezpečení sociální, že ve stáří potom opravdu nemají z čeho žít. Ale co z toho pramení? Z čeho to pramení? Pramení právě tady z tohoto zneužívání těchto dohod o pracovní činnosti. Mě by opravdu zajímalo v té všeobecné euforii a hluku, který tady v této Sněmovně vládne, jak už se všichni těšíte na prázdniny, jestli vás někoho zajímalo, jak tito lidé dneska opravdu žijí a fungují. Jak jsou zneužíváni. Myslíte, že někdo z nich dodržuje těch 20 hodin týdně, že víc nemůže pracovat? Opravdu tomu věříte, že někdo kontroluje, že ti, kteří tu dohodu mají, pracují opravdu jenom těch 20 hodin? Oni mnohdy pracují podstatně více, i nad úvazek 40 hodin.