Diskuse v českém mediálním prostoru o posilování východního křídla NATO a umisťování amerických vojáků v Polsku, Pobaltí a později i v Rumunsku je poměrně vlažná. Přesto i skoro neznámý kandidát na prezidenta, bývalý předseda Akademie věd Jiří Drahoš, cítil potřebu se k tomuto tématu vyjádřit. Na otázku Práva, zda by souhlasil jako možný prezident s umístěním vojsk NATO v ČR, tak jak to udělala Aliance v Polsku, odpověděl: „Důvod zatím není, ale dovedu si představit, že by mohl nastat.“

Skutečnost je taková, že umístění americké brigády je deklarováno jako signál upevňování závazku společné obranné politiky NATO. Tento export přátelské vojenské síly je zajímavý především z pohledu probíhající politiky vlády oligarchů na Ukrajině a její neschopnosti plnit základní sliby dané svým občanům v rámci boje proti korupci a rozkrádání státu. Uvolnění vízové povinnosti ze strany EU pro občany Ukrajiny by jistě bylo pochopitelnějším důvodem pro umístění vojáků na hranicích, než je ohrožení Ruskem. Zvlášt,  když dislokovaní vojáci nedisponují moderními zbraněmi, které by určitě potřebovali, pokud by opravdu Putin zaútočil.

3500 vojáků generála Hodgese je totiž z obrněné brigády, která disponuje asi 90 tanky Abrams 1, asi 300 houfnicemi m109 Paladin a 1400 menších vozidel. Nejsou tedy schopni zastavit případný postup lépe vybavené armádní jednotky. Zvláště pak pokud jsou rozmístěni na velkém území v rámci východního křídla NATO. Demonstrace síly se tedy míjí účinkem a je spíše chabou náplastí na snahu především Polska, které dlouhodobě láká na své území americké protiraketové síly.

Kandidát na prezidenta Drahoš, který je přesvědčen o tom, že naším přirozeným ekonomickým prostorem je EU a že jedním z našich klíčových partnerů jsou Spojené státy, a to především z bezpečnostních důvodů, je i pro zvýšení členského příspěvku do NATO. Bohužel se tak neodlišuje od českého politického mainstreamu. Je od něj krajně nezodpovědné, když jako budoucí prezidentský kandidát vůbec zvažuje onen důvod pro umístění vojsk NATO v České republice a měl by zvážit, zda svým jednáním neohrožuje naše občany a zda nezavdává příčinu k obavám z budoucnosti. Jsme i tak již značně znepokojeni útoky islamistů v Evropě a benevolentní politikou EU vůči fašizující se Ukrajině, než abychom byli schopni přejít jen tak takové bohorovně vyslovené prohlášení.