Vážený pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové,

psal se rok 2012 a v celém tomto roce se církevní restituce prolínaly jak červená niť projednáváním Sněmovny. V listopadu 2012 bylo rozhodnuto. Nechci se vracet do té historie, ale v tom roce zazněly veškeré argumenty, které dnes byly mnohdy opakovány, mnohdy znovu osvětlovány. Ale ty argumenty tam zazněly a těsnou většinou prošel zákon, který - a přiznejme si to tady všichni - rozdělil společnost. Ta společnost byla rozdělená na zastánce a odpůrce. Každý zůstal na svých pozicích a své argumenty neustále opakoval. Sedm let uplynulo a po sedmi letech se ten rozkol v té společnosti nedařilo urovnat. Ten rozkol je neustále dokonce prohlubován. Paradoxně prohlubován mnohdy ze strany vítězů tohoto zákona, kteří navyšují své nároky a tyto nároky jsou medializovány u soudů a žalují obce a žalují vlastníky a snaží se ten majetek, který v tom roce 2012 byl touto Sněmovnou přiřknut církvím, rozšířit, dle mého názoru nad rámec toho, co tehdy v roce 2012 bylo určeno. Čili ten exkurz jako takový dneska opakujeme proto, že prostě je tady ve společnosti společenská poptávka po tom, jak vyrovnat tuto historickou etapu se současností. Bylo tady mnohokrát zmiňováno, že komunisté, komunistická strana, ti komunisté si to - já bych chtěl zdůraznit, že KSČM se pouze postavila za názor těch občanů, kterým se nelíbil ten výsledek z roku 2012 a jejichž přesvědčení po těch devíti letech zůstalo neustále stejné v tom pohledu: není to v pořádku. Máme před sebou zákon, který Senát zamítl, je to zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, lidově řečeno zdanění těch zbylých finančních náhrad.

Argument, který tady zaznívá nejčastěji, je, je to protiústavní. Možná, že tak rozhodne Ústavní soud, ale dejme tomu šanci, ať ten Ústavní soud rozhodne, protože tady jsem od tohoto řečniště slyšel, že to tam stejně skončí. My jsme připraveni, my to tam dáme, my jsme přesvědčeni. Tak prostě hlasujme, přehlasujme názor Senátu a počkejme si na Ústavní soud a doufejme, že rozhodnutí Ústavního soudu bude takové, a to zdůvodnění tak postaveno, že ta společnost, která je v této věci dneska rozdělená, bude moci mít šanci se sjednotit a říci, dobře. My jsme prohráli. My jsme vyhráli, ale rozhodl spravedlivý soud, zhodnotil tu situaci a určil vítěze. V této situaci jsme momentálně v patu a pokud by tento zákon skončil, jak se říká, pod stolem, tak se tady za chvilku zase ta společnost zvedne a zase poukáže, že tady něco nezůstalo historicky řešeno. Proto říkám a apeluji znovu na vás všechny. Pojďme hlasovat. Nechme toto rozhodnutí na vůli této Sněmovny a v případě těch, kteří budou nespokojeni s touto vůlí, ať se obrátí na Ústavní soud a hledají argumenty přes tuto instituci, aby občané v této republice si mohli skutečně říci, ano, bylo rozhodnuto po právu.

Děkuji za pozornost.