Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové, nejsme v normální situaci. Tím reaguji na předřečníky z různých politických stran. Protože nás je 101, máme ministry, kteří jsou v karanténě, kteří jsou dokonce nemocní, prostě toto projednávání samozřejmě není normální projednávání zákonů. Jsme totiž v nouzovém stavu. A apelovat na to, že všechny zákony přestaneme projednávat, protože některý je složitější, některý je méně složitý, popřípadě že některý nám vyhovuje, nebo ne, to považuju za neférovou ránu pod pás těm, co se snaží některé zákony připravit a některé zákony dávat dopředu. A na nich jsme se vcelku shodli.

Druhá věc je, že tato schůze je svolána na podpisy. Samozřejmě každá politická strana má asi nějaké své priority a zájmy. A pokud to není zneužíváno v nějakém masovém měřítku, tak i toto patří do parlamentní demokracie a ty možnosti zde jsou.

Čili dneska jsme tady, abychom se zabývali prvním čtením stavebního zákona. A jestli si, kolegyně a kolegové, myslíte, že za čtrnáct dní, tři týdny, když paní ministryně již bude zdravá, a to jí všichni určitě přejeme, bude ta debata vypadat jinak, tak se hluboce mýlíte. Bude úplně stejná s úplně stejnými slovy a s úplně stejnými argumenty. Akorát budeme posunuti o měsíc možná dál. A možná právě na to se hraje a spoléhá, že do konce volebního období je rok, a obvykle trvá přibližně rok, než se složitý zákon projedná a dostane do právního stavu České republiky.

Co se týče konkrétních věcí, chvilku jsem tady žasl, protože mnoho argumentů, které zaznívaly přede mnou, hovoří o tom: v tom základu to vlastně tak špatné není, akorát jsou tam dílčí nedostatky. Jenomže ty dílčí nedostatky jsou zde již třicet let. Dneska stavební úřady fungují v rámci přenesené působnosti. Jsou na obcích, na krajích. Nějak fungují. Ptám se: jsme spokojeni, jak fungují? Neslyšel jsem žádného předřečníka, který by řekl, že vcelku ano, že fungují. Ne. Ony jsou. Pracují v nějakém systému. A již třicet let se nám nedaří tento systém změnit, aby byly efektivnější, aby nevznikaly černé stavby, aby nevznikaly developerské projekty, se kterými občané nesouhlasí, anebo naopak aby vznikaly a rychleji se realizovaly silnice, dálnice a další stavby, které občané požadují. A to se nedaří.

A tady na stole je první ucelenější pokus toto změnit. Ano, na začátku toho pokusu byla PR agentura pana premiéra, za což má ode mě výtku, protože toto není zákon, který se dá PR agenturou použít poukazujíc na to, že Česká republika je v průměru někde za - a teď použiji ten výraz - banánovými republikami. Není to pravda, protože samozřejmě stavební právo je složité. A máte stavby, které jsou v rámci stavebního povolení povolené ve dnech, ne v letech, ve dnech. Ale samozřejmě jsou i složité stavby, které trvají někdy možná i deset let. Ale toto bylo v tom prvotním dojmu politického píár jaksi zanedbáno a bylo řečeno, že to je ten hlavní motor. Urychlit, urychlit, urychlit. Nyní jsme se dostali ale do stavu, kdy se můžeme vážně zabývat stavebním právem a můžeme se vážně zabývat tím, jak postupovat dále.