Snaží se na základě rádoby racionálních argumentů dokázat, že jeho obcházení daňových odvodů je věc technická, je povolená, je to chyba v zákoně, kterou zavinil Kalousek, nenapravil v roce 2012 Sobotka a on je z obliga, protože si objednal na sebe a svoje příjmy audit. Celou diskusi tedy převedl na diskusi o technických detailech, zda mohl tak konat podle zákona a zda na nákup dluhopisů měl.

Ale v tom problém není. Skoro nikdo nepochybuje, že na to v zásadě měl a že neporušil zákon pouze ho obešel. Problém je jen a pouze v rovině morální. Jsou věci, které politik nedělá nikoli proto, že jsou zákonem zakázány, ale proto, že je nemorální je dělat. Politik nechodí do bordelu, neopíjí se na veřejnosti (až na výjimky) i když je to zákonem dovoleno. Prostě a stručně: „Pan Babiš morálně selhal, a všechny jeho výmluvy typu „já ne, to ty" jsou v tomto kontextu irelevantní."

Jeho novým hitem je, že to měl Sobotka napravit už v roce 2012. Ale má to háček, Sobotka byl v té době opozičním poslancem. Je tedy nutné se spíše ptát, proč Andrej Babiš, vědom si zjevně a nepochybně této chyby nebo mezery v zákoně, neboť ji bez váhání a studu a prokazatelně využil k vlastní daňové optimalizaci, tuto věc nenapravil sám, když je více než tři rokem ministrem financí?

Proč ji napravuje až v okamžiku, kdy je v tom pomyslném bordelu nachytán s kalhotami dole? V tom okamžiku je ochoten výnos z dluhopisů dát na charitu nebo navrhnout zpětné zdanění těchto dluhopisů. Poněkud trapné pokání: „No jo holt jste mě chytli, tak já to vrátím."

Prostě klasická šaškárna stejně jako u Čapího hnízda, které vlastnil a vlastně nevlastnil AGROFERT, vlastně ho vlastní děti a další podobné báchorky včetně kašírované návštěvy pana prezidenta v této oáze klidu a pohody.

Shrnutí: je úplně jedno zda na ty dluhopisy pan Babiš měl nebo neměl. Je úplně fuk, zda tato daňová optimalizace je nebo není zákonem dovolena. Je jasné, že když tuto mezeru v zákoně, o které navíc nepochybně on nebo jeho daňoví poradci věděli, využije politik, který svoji politickou kariéru založil na boji s daňovými úniky a korupcí, pak nejde o problém technický, ale problém především a jenom morální. Jde o normální morální selhání politika, který sice káže vodu a v tomto případě přímo „chlastá" víno plnými doušky.

Kecy o tom, že to spadá do jeho podnikatelského období a my ho máme hodnotit pouze za období politické, jsou dobré jenom tak na koledu. U politika nemůže existovat dělení na fázi před politikou a v politice. Politik by měl být morálně konzistentní a odpovědný po celý svůj život, byť se samozřejmě může stát a stává se, že občas každý člověk selže.
Ale ve vyspělých zemích se takový politik poděkuje a odchází ze scény. Bohužel v Čechách se takováto politická kultura už dávno nenosí. Doby kdy jeden naivní (z dnešního pohledu) místopředseda vlády odstoupil za prostý fakt, že se honosil jiným titulem, než ve skutečnosti vlastnil, jsou už dlouho a zřejmě nenávratně pryč. Toto konstatování se netýká pouze Andreje Babiše, tady obecně platí: „Koho svrbí, ať se drbe."

Bohužel u pana Babiše, synáčka z prominentní komunistické rodiny, kdy mu bylo protekcí bývalého režimu umožněno honosit se dnes exkluzívním vzděláním (ženevské gymnázium), které bylo většině ostatních odpíráno, což navíc nechává panu premiérovi i sežrat „já se na rozdíl od něj domluvím". A to není jediné takové „drobné" morální pochybení.

Velké otazníky nejsou pouze okolo jeho současného politicko-podnikatelského činění, provázejí ho od samého počátku jeho podnikání, kdy základní otázkou je, jak vůbec a za čí peníze k AGROFERTU přišel. V současnosti známá fakta nasvědčují, že to nebyla cesta příliš čistá.

Mimo to je u něho jako politika jasný rozpor slov a činů. Při svých četných politických projevech, kdy obhajuje svůj vstup do politiky, nikdy nenechá niť suchou na všech minulých vládách a „tradičných politických stranách", které jsou dle něj symboly korupce a marasmu.

Zajímavé na jeho sděleních je ale fakt, že v době kdy velmi čile privatizoval, užíval a vracel privatizovaný majetek, kde se, podle svých vlastních slov, snažil s politiky vyjednávat, a kdy „bol voličom" ODS, mu to zjevně vůbec nevadilo. V té chvíli žádné pochybnosti neměl neboť byznys je byznys. Klidně privatizoval, užíval a pak státu vrátil UNIPETROL, bohužel už bez Lovochemie, kupoval a sháněl pohledávky za Kosteleckými uzeninami, SETUZOU a dalšími podniky z České konsolidační agentury a politické, ho občanské svědomí nijak netrápilo a ani nehryzalo.

V klidu a naprosto v pohodě uzavřel s UNIPETROLEM, který sice už ovládal, ale stále nezaplatil, výhodné a dlouhodobé exkluzívní předávací smlouvy na jeho výrobu. Nenazývá se náhodou metoda zařazení „výhodného" mezičlánku pro generování provizí tunelováním? A co když jsou pravdivé i pověsti o tom, že za jeho účinkování v UNIPETROLU, disponoval AGROFERT takovými výhodami jako je nepřiměřeně dlouhá splatnost faktur, neřešené neuhrazené faktury dávno po splatnosti a podobné čerpání výhodného „dodavatelského" úvěru?

Tyto otázky, dokud nebudou ze strany Andreje Babiše jednoznačně a nezpochybnitelně zodpovězeny, ho diskvalifikují a neumožňují zařadit mezi důvěryhodné politiky. Navíc svojí současnou praxí svádění viny na kohokoliv, kdo je v dosahu a hodí se mu, svoji pozici „arbitra elegancis" české politické scény vůbec nevylepšuje. Snad to pochopí i český občan a volič. Bude to mít ve svých rukou

Karel Machovec