Vše ostatní už platný zákon upravuje. Např. obviněný musí mít obhájce ve vydávacím řízení už dle stávající úpravy. Chce-li si zvolit dalšího pro řízení ve vyžadujícím státě, ani nyní mu v tom nic nebrání.

Vysvětlení: v předávacím řízení na základě evropského zatýkacího rozkazu musí mít vyžádaná osoba obhájce jen ve státě, který EZR(evropský zatýkací rozkaz)realizuje. Teď nově opět na základě směrnice EU by tato osoba měla právo sama si zvolit obhájce i ve státě, který EZR vydal, pokud ho tam dosud nemá. Za tím účelem je nutné po zahájení předběžného šetření jej poučit, a pokud chce práva využít, sdělit to státu, který EZR vydal, aby zaslal nějaký seznam možných advokátů na výběr. Platí to ale i opačně, pokud by vydala EZR ČR, člověk zadržený v cizině by na něj měl stejné právo a obhájce by si mohl vybrat ze seznamu, který povede ČAK ( byli by to specialisté na mezinárodní spolupráci).

Je však otázkou, zda by to bylo pouze právo zvolení či zda by neměl právo na ustanovení. To je třeba pečlivě rozlišit. V této souvislosti je nutné poukázat na to, že celá směrnice nemá logiku, protože v předávacím řízení justiční orgán státu, který realizuje EZR, nemá žádné právo posuzovat trestní řízení vedené ve státě, který EZR vydal, takže není jasné, jakou pomoc by obhájce ve vydávajícím státě mohl poskytnout obhájci ve státě vykonávajícím nad rámec formálních zjištění pro posouzení důvodů k možnému nepředání uvedenému v § 205 odst. 2 ZMJS, které lze bez problému získat cestou dodatkových informací. Tyto důvody nejsou věcné, ale důsledně formální. Je zbytečné, aby měl obviněný dva obhájce v jednom řízení.

Bc. Stanislav Mackovík, poslanec Parlamentu ČR