Když celý ten příběh zkrátíme na dřeň, vypadá takhle: Docent Ševčík se u Národního muzea zastal policií zmláceného občana, načež byl sám policií napaden. Posléze to na kameru okomentoval. Všechno další, co se okolo toho nashromáždilo, už je mediální manipulace, respektive hanebné vytváření záminky, aby nepohodlný akademický funkcionář, jenž pravidelně kritizuje vládu Petra Fialy, mohl být odstraněn. 

Není pravda, že Ševčík vystupoval na demonstraci. Není pravda, že Ševčík byl mezi osobami, které požadovaly odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea. Není pravda, že se Ševčík dobýval do budovy Národního muzea. Není pravda, že se Ševčík pral s policisty.

Ze strany prorežimních médií jsme svědky zločinné manipulace a ze strany vedení VŠE v čele s rektorem Petrem Dvořákem hanebného překroucení reality a zbabělé snahy vyhovět nervózní politické moci. Studenti z Akademického senátu VŠE, kteří docenta Ševčíka vyzvali k rezignaci, by se stejně jako rektor Dvořák měli stydět. Z dostupných videí incidentu je totiž jasně patrné, že tak učinili zcela bezdůvodně. Docent Ševčík se ničeho nedovoleného nedopustil. Naopak. Tváří v tvář policejní zvůli se zachoval jako odpovědný, statečný občan.

Tím, kdo by měl zvážit svoji rezignaci, není děkan národohospodářské fakulty Ševčík, nýbrž rektor VŠE Dvořák.

Historie si zapamatuje, jak a proč se kdo zachoval.

Zuzana Majerová, předsedkyně Trikolory
Petr Štěpánek, 1. místopředseda Trikolory