Je jasné, že těchto šestnáct zemí patří mezi ty chudší. Kromě zemí střední a východní Evropy se připojily především jižní státy, jako je Španělsko, Portugalsko nebo Řecko. Naplno se ukazuje, co je pro politiky hlavním benefitem členství v EU. Ano, jsou to peníze. Na druhou stranu se také ukazuje, že dotace jako nástroj sbližování životní úrovně jednotlivých zemí prostě nefungují. Jak jsem k tomu došel? Je to jednoduché. Řecko vstoupilo do Evropské unie v roce 1981, Španělsko a Portugalsko v roce 1986. V té době se jednalo o Evropské společenství, Evropská unie vznikla až v roce 1993, nicméně dotační programy fungovaly již tehdy. Tedy tyto země čerpají dotace přes třicet let. Vyrovnala se jejich ekonomická úroveň čistým plátcům dotací? Nevyrovnala. Tedy je zřejmě něco špatně.

No a co je špatně? Špatně je to, že dotace v sobě skrývají ohromný korupční potenciál. Základní ekonomická poučka zní, že nejvíce se plýtvá, pokud někdo rozhoduje o nákupu statku pro někoho jiného a za cizí peníze. Pak mu nezáleží na ceně ani na kvalitě. Můžeme se pak divit, že neoficiálně existují v některých oborech dva ceníky, pro práci za dotace a za práci bez dotací? Čím více cizích peněz protéká státem, tím více se najde lidí, kteří by si rádi z koláče trochu ukousli.

Na jednu stranu souhlasím s tím, že pokud už dotace čerpáme, tak je lepší, aby šly do infrastrukturních projektů, které využije většina obyvatelstva, než například do soukromého podnikání. Škodlivost dotací pro podniky je totiž mnohem horší, protože ničí trh. Nicméně z morálního hlediska mám problém s jakýmikoliv dotacemi. Není přece správné, aby vláda jednoho státu dusila vysokými daněmi své občany a pak tyto peníze posílala do státu druhého, který také dusí své občany vysokými daněmi, z nichž část posílá do Bruselu, aby dostal peníze občanů prvního státu, samozřejmě ořezané o náklady na přerozdělování, a za tyto peníze pak realizoval projekty, které třeba ani nepotřebuje. Ale když už nám to Brusel dotuje a něco nám z toho zůstane, byli bychom hloupí, abychom si to nevzali – to je typické myšlení vládních úředníků. Všimněte si, že se často řeší, kolik Česká republika načerpala dotací, ale nikdo již neřeší, zda byly použité na smysluplné projekty. Není důležitý účel, důležité je čerpat. Dotace jsou tedy vlastně prostředkem, jak se přelévají peníze od chudších k bohatším. Ani státy ani Evropská unie totiž žádné peníze nemají, mají jen ty, které vezmou mně, Vám a dalším milionům svých obyvatel.