Je jasné, že těchto šestnáct zemí patří mezi ty chudší. Kromě zemí střední a východní Evropy se připojily především jižní státy, jako je Španělsko, Portugalsko nebo Řecko. Naplno se ukazuje, co je pro politiky hlavním benefitem členství v EU. Ano, jsou to peníze. Na druhou stranu se také ukazuje, že dotace jako nástroj sbližování životní úrovně jednotlivých zemí prostě nefungují. Jak jsem k tomu došel? Je to jednoduché. Řecko vstoupilo do Evropské unie v roce 1981, Španělsko a Portugalsko v roce 1986. V té době se jednalo o Evropské společenství, Evropská unie vznikla až v roce 1993, nicméně dotační programy fungovaly již tehdy. Tedy tyto země čerpají dotace přes třicet let. Vyrovnala se jejich ekonomická úroveň čistým plátcům dotací? Nevyrovnala. Tedy je zřejmě něco špatně.

No a co je špatně? Špatně je to, že dotace v sobě skrývají ohromný korupční potenciál. Základní ekonomická poučka zní, že nejvíce se plýtvá, pokud někdo rozhoduje o nákupu statku pro někoho jiného a za cizí peníze. Pak mu nezáleží na ceně ani na kvalitě. Můžeme se pak divit, že neoficiálně existují v některých oborech dva ceníky, pro práci za dotace a za práci bez dotací? Čím více cizích peněz protéká státem, tím více se najde lidí, kteří by si rádi z koláče trochu ukousli.

Na jednu stranu souhlasím s tím, že pokud už dotace čerpáme, tak je lepší, aby šly do infrastrukturních projektů, které využije většina obyvatelstva, než například do soukromého podnikání. Škodlivost dotací pro podniky je totiž mnohem horší, protože ničí trh. Nicméně z morálního hlediska mám problém s jakýmikoliv dotacemi. Není přece správné, aby vláda jednoho státu dusila vysokými daněmi své občany a pak tyto peníze posílala do státu druhého, který také dusí své občany vysokými daněmi, z nichž část posílá do Bruselu, aby dostal peníze občanů prvního státu, samozřejmě ořezané o náklady na přerozdělování, a za tyto peníze pak realizoval projekty, které třeba ani nepotřebuje. Ale když už nám to Brusel dotuje a něco nám z toho zůstane, byli bychom hloupí, abychom si to nevzali – to je typické myšlení vládních úředníků. Všimněte si, že se často řeší, kolik Česká republika načerpala dotací, ale nikdo již neřeší, zda byly použité na smysluplné projekty. Není důležitý účel, důležité je čerpat. Dotace jsou tedy vlastně prostředkem, jak se přelévají peníze od chudších k bohatším. Ani státy ani Evropská unie totiž žádné peníze nemají, mají jen ty, které vezmou mně, Vám a dalším milionům svých obyvatel.

Nicméně stále nám budou říkat, že musíme v Evropské unii zůstat za každou cenu, protože nám posílá peníze. Děkuji, já o ně nestojím. Nestojím o to, aby občané jiných zemí platili projekty realizované u nás. Nestojím o to, platit si na těchto projektech povinnou spoluúčast. Nestojím o to, abychom si my všichni platili korupční jednání úředníků. Nestojím o to, aby nám pomocí dotací byla zavírána ústa, se slovy: dáváme ti peníze, tak mlč a buď poslušný. Jsem přesvědčen, že opravdu potřebné věci by byl stát schopen vybudovat za prostředky, které vydává právě na tu spoluúčast a že spoustu věcí budovaných z dotací nepotřebujeme, jen je to dobrá kasička pro pár vyvolených. Když už se blíží 16. listopad a s ním demonstrace proti premiérovi, kterému je mimo jiné vytýkáno, že zneužívá dotačního systému, tak bych rád podotkl, že hlavním problémem není to, že Andrej Babiš zneužívá dotační systém, to ostatně dělají mnozí další, jen na ně není tak vidět. Hlavním problémem je samotný systém. Systém, ve kterém o mých nebo Vašich penězích rozhodují jiní, ti si je nemuseli vydělat, je jim tedy jedno, za co se utratí a jestli se část z nich ztratí.

Dotace tedy nejsou pozitivem členství v Evropské unii, je to další negativum a bát se, že pokud vystoupíme a přijdeme o dotace, tak nás to zničí, není třeba. Fungovali jsme bez dotací a bez EU a doufám, že zase budeme.

Ing. Roman Malach
člen Strany nezávislosti České republiky