Před cca dvěma měsíci proběhly volby do europarlamentu. Mnozí z Vás si jistě vzpomenou na kampaň vedenou pro-unijními stranami, které burcovaly svoje voliče, aby přišli k urnám. Hodně se mluvilo o tom, jak je nutné, aby byl náš hlas v Bruselu slyšet, a když se budeme dostatečně snažit, jistě budou naše názory vyslyšeny. Další strany zase mluvily o nutnosti reformy EU. My ze Strany nezávislosti České republiky jsme naopak říkali, že v Bruselu prostě neovlivníme nic, že to bude zase o nás bez nás. Že EU ovládají Německo a Francie a pokud s nimi nesouhlasíme, tak naše názory nikoho nezajímají. Dále jsme tvrdili, že reforma EU není možná.

Volby tedy proběhly a začalo vyjednávání o obsazení různých postů. Tato jednání ještě nejsou u konce, ale přinesla několik zásadních faktů. Ten nejdůležitější je, že o předsedovi Evropské komise rozhodují Angela Merkelová a Emmanuel Macron, bez ohledu na nějaké volby. Zemím V4 se s podporou Itálie (díky za ni) sice podařilo zablokovat nizozemského socialistu Franse Timmermanse, ale jeho náhrada Ursula von der Leyen je příslovečné „z bláta do louže“. Ano, možná svoje názory neříká tak nahlas, nicméně je zarytou eurofederalistkou a ekologickou fanatičkou. Dalším zjištěním je, že kdo nesouhlasí, bude potrestán. Samozřejmě není možné obejít Itálii, na to je příliš velká, ale země V4 byly odsunuty do pozadí a nezískaly žádné významné funkce. Ne, dvě křesla v předsednictvu Evropského parlamentu opravdu nejsou významná. V možnosti něco v Bruselu prosadit jsou přibližně na úrovni předsedy Sdružení dobrovolných hasičů v Horní Lhotě. Dále je vyvíjena snaha, aby zástupci euroskeptických stran nedosáhli na funkce ve výborech Evropského parlamentu, tzv. „cordon sanitaire“, i když by na ně strany měly na základě dosažených výsledků nárok. Nicméně když se to hodí, tak jdou pravidla stranou.