Zákon v podstatě určuje povinnost, že naše země musí poskytnout azyl i migrantům, odsouzeným za kriminální čin. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony předložilo Ministerstvo vnitra ČR nad rámec úkolů uložených Plánem legislativních prací vlády na rok 2019. Soudní dvůr EU dospěl k závěru, že unijní směrnice stanoví vyšší standard ochrany pro uprchlíky a neumožňuje například ani v případě nebezpečných migrantů, odsouzených kriminálníků, jejich vyhoštění.

Kromě zavedení institutu strpění navrhuje ministerstvo vnitra rovněž i novou definici azylanta: „Azylantem má být nově nikoli ten, komu byl azyl udělen, ale už ten, kdo o azyl požádal. Postavení azylanta pak bude mít žadatel po celou dobu procesu vyřizování žádosti včetně soudního řízení u Nejvyššího správního soudu v případě odmítnutí azylu.“ Ano, čtete dobře – ten, koho k nám neziskovky propašují bude mít větší práva, než rodilý občan EU.

Nová definice azylanta v §2 azylového zákona má vypadat takto:

„Azylantem se rozumí cizinec, kterému bylo doručeno rozhodnutí o udělení azylu, a to po dobu platnosti rozhodnutí o udělení azylu. Azylantem se rozumí dále cizinec, u kterého bylo zahájeno řízení o odnětí azylu, a to do doby nabytí právní moci rozhodnutí ministerstva o odnětí azylu, po dobu běhu lhůty pro podání žaloby podle § 32 nebo kasační stížnosti a po dobu soudního řízení o žalobě a kasační stížnosti proti rozhodnutí ministerstva podle soudního řádu správního.“

Návrh také kodifikuje nové důvody neudělení azylu. V §15, odst. 3 navrhovatel zákona rozšiřuje důvody, pro které nelze azyl udělit o tyto dva důvody: c) existují oprávněné důvody považovat cizince za nebezpečí pro bezpečnost státu, ve kterém se nachází, nebo d) cizinec byl pravomocně odsouzen za zvlášť závažný zločin a představuje tak nebezpečí pro společnost.