Každému Američanovi je odmala vštěpováno, že policie je zákon a pokud jej vyzve, musí poslechnout. Floyd tak neučinil. V době zákroku byl předávkovaný drogami a měl v sobě tak vysokou dávku fentanylu, že mohla způsobit zástavu srdce.

Floyd měl nemocné srdce a přesto se předávkoval, i když musel vědět, že ho to může zabít. Přesto užil syntetický opioid fentanyl a před tím i metamfetamin a konopí. Když čtu článek o rozsudku, nemohu nevzpomenout na film 12 rozhněvaných mužů a to, co rozhodovalo mezi rozsudkem srti a zproštěním viny.

Je dosti neobvyklé, aby soud rozhodoval podle soukromé a nikoli oficiální pitvy. „Případ Floyd“ by měl být varováním pro celou společnost. Varováním těm, co stojí mimo zákon, že vzdorovat policii se nemusí vyplatit. Varováním většině, která zákony respektuje, že „společenská poptávka“ začíná ovlivňovat zásadní rozhodnutí těch, co rozhodují.

Je ale i nepřijatelné, aby se policie stala nástrojem moci a stupňovala agresivitu. Stejně tak je ale nepřijatelné, aby soudy rozhodovaly na základě společenské poptávky, aby tak rozhodovaly politici. Dnes strháváme sochy těch, co tvořili naši historii a stavíme sochy narkomanům a těm, kteří likvidují tradice a hodnoty vytvořené našimi předky. Přepisujeme nepřepsatelnou historii.

Je až mrazivé, že soud v ČR odsoudí člověka za větu k šesti letům a odvolací mu dá podmínku. Je to hlavně alarmující. Takových rozsudků můžeme najít desítky, možná stovky. Rozhoduje společenská poptávka, rozhodují media. Pro část společnosti má Kájinek punc vraha. Já o tom že zabíjel silně pochybuji.