Současně je ale také známo, že přemýšlení bolí. Snad právě proto nemají lidé přirozenou tendenci hledat pravdu a spokojí se s důvěrou v novinové titulky. Odborníci na politický marketing velmi dobře vědí, že skutečně účinná propaganda musí být omezena na několik jednoduchých hesel, která jsou opakována často a stále dokola, až jim začne věřit celá společnost.

Nejenom problematika stavebního zákona, ale v širším smyslu problematika správních řízení je příliš složitá na to, aby o ní mohla být vedena odborná celospolečenská diskuze. O to nebezpečnější jsou tendence zneužívat tato témata pro prosazení soukromých nebo úzce skupinových zájmů na úkor zájmů celé společnosti. Ochrana kulturních památek, vzácné přírody, lesa a dřevin poskytujících nejen ekonomické užitky pro své vlastníky, stejně jako ochrana zdraví obyvatel před znečištěným životním prostředím či ochrana životů před ohrožením nekvalitními stavbami jsou nezpochybnitelným veřejným zájmem a jejich systematické a dlouhodobé zabezpečování řadí Českou republiku mezi vyspělé státy světa. A je zcela přirozené, že právě soukromé a nezřídka velmi sobecké zájmy se opakovaně dostávají do přímého střetu se zákony, jejichž cílem je veřejné zájmy chránit.

Tvorba zákonů by se vždy měla opírat o perfektní analýzy a informace. Důvod ke vzniku či změně jakéhokoli zákona nesmí pramenit z populistické snahy zalíbit se voličům, ale z precizně identifikovaných příčin problémů, které chce zákonodárce změnou legislativy odstranit. Neznáme-li totiž důvod problému, nemůžeme jej ani odstranit tím, že schválíme (jakýkoli) nový zákon a budeme doufat, že to „nějak dopadne“. Právní řád demokratického státu by se neměl nikdy stát nástrojem politického marketingu, protože jeho účelem je zajištění co nejlepšího fungování společnosti jako celku.

Čtyři příběhy

Příběh první: „Jsme na úrovni rovníkové Afriky“

Opakovaně slyšíme a čteme v českých médiích tvrzení, že Česká republika je na 157. místě v délce přípravy staveb. Je to dostatečně jednoduché heslo a jednoduchý příběh občas vyšperkovaný poznámkou o afrických zemích typu Burkina Faso, které jsou na tom podobně. Pokud k tomuto jednoduchému příběhu ale přidáte informaci, že se jedná o 157. místo v délce přípravy skladových a výrobních hal ve Středočeském kraji, nikoli o průměrnou délku přípravy všech staveb v ČR, získáme příběh úplně jiný. A možná si začneme klást otázku, zda dokonce není dobře, když příprava výstavby oněch obludných plechových hal v okolí Prahy probíhá pomaleji nežli v jiných evropských zemích. Věřím, že nejsem jediný, kdo si myslí, že v posledních desetiletích vyrostlo na českých polích až příliš mnoho skladových hal a že určitě není potřeba zjednodušovat jejich další výstavbu. Analýza Světové banky s názvem Doing Business odpověď na otázku, zda potřebujeme další velkosklady, pochopitelně nedává. Rozhodně nám ale také neříká, jaká je průměrná délka přípravy jakýchkoli staveb, nýbrž pouze a jenom oněch skladovacích prostor a pouze na území jednoho z krajů České republiky. A přesto se tato účelová poloinformace stala téměř symbolem či mantrou opakovaně a mnoho let používanou jako jeden z hlavních argumentů pro vznik nového stavebního zákona.