Místo toho, aby město jako řádný hospodář naložilo s 350 mil. Kč naspořenými v rozpočtově krušných časech a snížilo svůj 2miliardový dluh, odkládá narovnání svého „provinění“ (ano, ne náhodou je německé slovo Schuld společným výrazem pro české dluh i vina) jako správný závislák na někdy potom a peníze z rozbitého prasátka běží rozfovrovat na své opojení – dotační projekty.

Místo toho, aby město drobnou usilovnou a vytrvalou masarykovskou prací za své peníze a svým úsilím připravovalo a uskutečňovalo své projekty, upíná se ke snovým zámkům dotací. Město se sice nedá řídit jako firma, byť jsme některými nepolitiky v politických funkcích přesvědčování o opaku, ale stejně jako úspěšná firma se i město musí řídit selským rozumem. Musí pečovat řádně a vytrvale o již získané a zároveň investovat jen do věcí skutečně potřebných, efektivních a opodstatněných. A především nesmí čekat na dávku umělých hnojiv ve formě dotací. Jen koruna v potu tváře vydělaná, je pak dobře investovaná.

Průběh schvalování i samotný rozpočet žalují do světa neschopnost pečovat o svůj majetek za své peníze a odhalují v celé nahotě spoléhání na dotační drogu se všemi jejími vedlejšími účinky - náklady na přípravu dotační dokumentace, vlastní administraci dotací a také nemalé riziko vratek a penále třeba jen z důvodu rozdílných názorů dvou státních orgánů na tutéž věc. Až za pár let dotace skončí (a může se to také stát nečekaně ze dne na den a mnohem dříve, než si dnes myslíme), probudíme se opět ve finančně nezdravém a vyčerpaném městě, neschopném samo a za své pokrývat své běžné potřeby a plnit svoji roli a ještě k tomu po mnoho let udržující v běhu neužitečné a pouze dotacemi vybuzené projekty.

Jan Marek, člen Zastupitelstva města Liberec za Starosty pro Liberecký kraj (SLK)