Vážené poslankyně, vážení poslanci a vážený pane ministře,

zdravotnictví se nachází ve stavu, kdy Lékařská komora veřejně přiznává, že není schopna garantovat bezpečnost zdravotní péče. Tristní nedostatek jak lékařů, tak sester se podepisuje na snížení kvality, dostupnosti, ale i bezpečnosti zdravotních služeb. Na jednu stranu musím uznat, že pan ministr zdědil po svých předchůdcích mnoho problémů, které neřešili, a nyní se navršily, ale to neznamená, že je necháme kupit až do doby, než se zdravotnictví naprosto zhroutí.

Zdravotnictví je v této zemi bráno jako černá díra, do které padají peníze, ale nejsou nikde vidět. Je nutné si uvědomit, že investice do zdravotnictví je investice do občanů této země. Jen zdravý občan může pracovat a následně odvádět ze svého příjmu daně a peníze do zdravotního a sociálního systému. Šetřit na investicích do zdravotnictví se tedy nevyplácí. Investice do zdravotnictví v České republice jsou nejnižší v Evropě. Pan ministr i přesto odmítá uvolnit více finančních prostředků pro české zdravotnictví, které z odvodů pacientů a daňových poplatníků nastřádaly zdravotní pojišťovny. Ty na svých účtech zadržují jako rezervu desítky miliard korun. Podle zákona musejí mít zdravotní pojišťovny jako rezervu 1,5 % rozpočtu, tedy částku, která odpovídá asi čtyřem dnům péče o jejich klienty. V současné době ovšem pojišťovny zadržují na účtech asi desetkrát tolik. Tyto peníze nejsou pojišťoven, ale pacientů, kteří přispívají do zdravotního pojištění.

Podfinancované zdravotnictví má za následek nedostatečné personální obsazení nemocnic. Řada nemocnic je závislá na zahraničních lékařích bez aprobačních zkoušek, kteří však v mnoha případech nejsou odborně způsobilí, a ošetření od takového lékaře může někdy být i hazard se zdravím. Nechci určitě házet všechny zahraniční lékaře do jednoho pytle, ale mnohé zkušenosti pacientů jasně naznačují, že velká část zahraničních lékařů není schopna se s pacientem domluvit v českém jazyce a je pro ně značně problematické složit aprobační zkoušku. Někteří pracují i bez této zkoušky, což svědčí o odborných znalostech takového lékaře.

Lékařská komora už loni požádala ministerstvo o pravidelný měsíční přehled, kolik lékařů bylo v rámci projektu Ukrajina přijato do českých nemocnic. Žádost byla vyslyšena jen z části. Ministerstvo seznam přijatých sice posílá, ale bez uvedení konkrétního pracoviště. Proč ministerstvo znemožňuje komoře kontrolovat dodržování platných právních předpisů? Není snad bezpečnost a zdraví pacienta na prvním místě? Cizinec bez aprobační zkoušky nemůže vykonávat lékařské povolání. Na základě povolení Ministerstva zdravotnictví může pouze vykonávat odbornou praxi tak jako medik v šestém ročníku studia, a to pod přímým odborným vedením kvalifikovaného lékaře, tedy lékaře se specializovanou způsobilostí a praxí nejméně ještě tři roky po atestaci. Tento plně kvalifikovaný lékař musí být s cizincem vždy na pracovišti fyzicky přítomen.