Před nedávnem přivítal místostarosta města Cheb Miroslav Plevný členy Panevropské unie, jejíž předsedou je v Německu Bernd Posselt. Ten je zároveň mluvčím Sudetoněmeckého landsmanšaftu, organizace, sdružující odsunuté Sudetské Němce a jejich potomky. Cheb se stal jednou ze zastávek na trati Hof, Waldsassen a Františkovy Lázně, kde všude proběhla přeshraniční setkání, která vyvrcholila sněmem v Hofu. Na této návštěvě by nebylo nic zvláštního, protože dobré kontakty máme určitě mít, zvláště se sousedy. Žádná ze stran se však nesmí ponižovat před druhou a vzájemné vztahy musí být nezištné a rovnocenné.

Abychom neskončili jako nazí v trní

Poučme se z historie, jinak se může stát, že se bude opakovat. Proč to připomínám? Bernd Posselt se několikrát vyjádřil k Benešovým dekretům a za zmínku stojí třeba jeho výrok: „Česko by se mělo od této hrozné zátěže oprostit. Je v zájmu nás všech, aby Benešovy dekrety skončily na smetišti dějin.“ Já se ptám: Pokud jedna strana po druhé do budoucna nic nebude požadovat, jak stanoví už Česko-německá mezivládní deklarace z roku 1997, tak proč by měly Benešovy dekrety skončit na smetišti dějin? V současné době dochází stále častěji k přepisování historie a hrozí právě nebezpečí, že jednou mladí lidé nebudou ani vědět, co to Benešovy dekrety jsou, proč vznikly a klidně kývnou na jejich zrušení. Benešovy dekrety, pozdější ústavní zákony našeho státu, mj. konfiskovaly majetek milionů Němců, který se nacházel na území republiky, a zbavovaly Němce – v logice poválečného rozhodnutí velmocí – československého občanství. Kdyby byly Benešovy dekrety odhozeny na smetiště, jak si přeje Bernd Posselt, rázem by se celý náš Karlovarský kraj včetně domů, polí a pozemků ocitl v právním vakuu, veškeré vlastnictví občanů by bylo zpochybněno. Otázka Benešových dekretů se stále řeší, jelikož žádný z našich ministrů zahraničí nevedl sebevědomou zahraniční politiku a doposud nedokázal na mezinárodním poli nijak významně prosadit a obhájit zájmy České republiky.

Kde jsou naše reparace?

Dokážete si představit, že by s něčím podobným přišli Němci nebo Rakušané za Polskem? Došlo tam k mnohem většímu odsunu a navíc v případě Německa i ke ztrátě území. Polská diplomacie by ovšem takovou diskuzi vůbec nepřipustila. Škoda, že se tak intenzivně jako o zrušení Benešových dekretů nediskutuje o vyplacení válečných reparací, které měly být poskytnuty ve prospěch Československa, dnes tedy České republiky. Nemám nic proti budování dobrých vztahů, spíš naopak. Vždyť náš kraj se nachází v pohraničí a mnoho našich občanů do sousedního Německa dojíždí za prací. Zmiňovaný Posseltův postoj však ve mně budí dojem, že bychom měli být obezřetní, aby šlo skutečně pouze o zlepšení komunikace, budování sousedských vztahů a případnou spolupráci. Dokud se nebudeme vzájemně respektovat se vším všudy, pak nejde o upevňování vztahů.