Je to tak trochu podle slavného výroku Marie Antoinetty, „proč nejedí koláče, když nemají chléb“. Koronavirová epidemie zásadně ovlivnila nejen život nás všech, ale tak trochu hodila vidle i do tzv. Green Dealu Evropské unie. Vzhledem k tomu, jak se na nás ze všech stran hrnou nové a nové alarmující informace, zavádí se nová a nová omezení, ze všech stran jsme zavalováni katastrofickými scénáři příchozí pandemie, spousta lidí se začala bát tolik, že napříč Evropou přestala používat, nebo hodně omezila hromadnou dopravu. Přepravovat se tito lidé ale potřebují. Mnohdy se ovšem v důsledku právě těchto opatření dostali do svízelné finanční situace a nemají jinou možnost, než sáhnout po autu, které je jim finančně dostupné. Tato auta nejsou nadupána všemožnými drahými podpůrnými systémy, neplní nesmyslné normy a už vůbec nepodporují myšlenku totální elektromobility. Jedinou jejich výhodou je, že zkrátka jezdí, jsou snadno opravitelná a jsou levná. A jsou mnohdy poslední nadějí pro lidi, kteří se potřebují dostat do práce, k lékaři, do obchodu nebo s dětmi do školy. A to je prý ten problém. Vy nemáte chtít to, co potřebujete. Vy máte chtít to, co z Bruselu určí!

Najednou ale jakoby přestala platit budovatelská hesla a lidé racionálně sáhli po tom, co je dostupné. A nová auta jsou mimochodem nedostupná i proto, že EU nařizuje, co v nich musí a nesmí být. Takže tam máme věci o které nestojíme, přesto je musíme v ceně auta zaplatit. Proto končí nová malá levná auta. Malá jsou pořád, ale levná být už nemohou. Ojetá auta tak napříč Evropou zažila prodejní boom, a ta nová stojí na parkovištích výrobců. Říká se tomu neviditelná ruka trhu, nebo chcete-li, kapitalismus. Prodává se to, o co je zájem. Sice je to v souladu s potřebami lidí, lidí kteří skutečně nekupují staré auto proto, že jsou fanoušky veteránů, ale proto, že jinou možnost nemají. Není to ale v zájmu evropských komisařů. Co je tedy snazší, než to těmto lidem zakázat, že? Takovou oblíbenou mantrou je, že je to vlastně v našem zájmu, protože ta stará auta jsou přece tak nebezpečná. Tím, že nám zakážou koupit si starší auto, prý chrání naše zdraví. Co na tom, že se díky tomu tisíce převážně starších lidí nedostanou třeba k lékaři. Co na tom, že se jimi desítky let jezdilo. Nehody nezpůsobují auta. Nehody způsobují řidiči. Nedělejme z lidí nesvéprávné tvory, věnujme se tomu, abychom například měli kvalitní autoškoly, ze kterých vycházejí lidé do provozu připravení. Řešení by byla, jen je třeba je chtít najít jinde, než v buzeračních zákazech.

Přijde mi, že úředníci v Bruselu jsou ve svých kancelářích už dávno naprosto odtržení od reality a už se tak moc vzdálili potřebám běžného člověka, že jsou skutečně jako ta Marie Antoinetta. Vůbec netuší v čem je problém. A to nejen co se týká aut. Frekvence, s jakou EU přichází se závaznými regulacemi, které bezprostředně negativně dopadnou na životy běžných lidí prudce narůstá a nevypadá to, že by se tento trend měl zastavit. V rámci vyššího evropského dobra. Hurá!

Čím dál víc nuceně přijímaných nařízení jsou pro běžného občana vyloženě škodlivé, bez ohledu na to, že nám propaganda tvrdí opak. Přitom nemáme šanci je nijak ovlivnit. Zvažme tedy, jestli má smysl v instituci, kde už se demokracie ani nepředstírá nadále setrvávat.

(ZDE, zdroj ZDE)

(převzato z Profilu)