Děkuji za slovo. Vážené dámy, vážení pánové, nejdříve bych chtěl jenom v krátkosti podpořit pozměňovací návrh, který předkládá volební výbor k novinářské výjimce, za kterou my jako Piráti budeme hlasovat a budu rád, když za ni budou hlasovat i ostatní.

V další části bych chtěl představit svůj pozměňovací návrh, který se týká sněmovního dokumentu 579. Jedná se o změnu věkové hranice takzvané internetové zletilosti na 13 let oproti vládnímu návrhu.

Evropské obecné nařízení k ochraně osobních údajů GDPR, které má být do českého řádu implementováno, řeší problematiku zpracování dat mladistvých na internetu včetně věkové hranice dítěte, kdy je nutný souhlas zákonného zástupce se zpracováním údajů dítěte. Nařízení požaduje minimální věkovou hranici 16 let, ale dovoluje členským státům snížení této hranice až na 13 let.

Podle vládního návrhu zákona o zpracování osobních údajů GDPR, sněmovní tisk 138, je tato hranice stanovena na 15 let podle § 7.

V podrobné části důvodové zprávy se poukazuje na nový občanský zákoník, konkrétně § 31, který nezletilému připisuje taková práva, která jsou přiměřená jeho rozumové a volní vyspělosti.
Dalšími argumenty jsou rizika hrozící vlády, že v souvislosti s informačními technologiemi např. nelegální obsah, kyberšikana a podobně. Pirátská strana je pro stanovení nejnižší možné věkové hranice podle obecného nařízení ochrany osobní údajů, a to 13 let. Stejně jako bylo uvedeno v původním návrhu Ministerstva vnitra, který byl předložen k jednání vládě. Svůj postoj má podložen těmito argumenty.

Za prvé vyspělost dítěte podle občanského zákoníku. Argumentuje-li předkladatel novým občanským zákoníkem a § 31, nezletilý má taková práva, která jsou přiměřená jeho rozumové a volní vyspělosti. Tak jsme přesvědčeni, že právě věk 13 let je dostačující k tomu, aby jedinec chápal veškerá rizika spojená s využíváním informačních technologií, a tudíž, aby byl právo vydat souhlas se zpracováním osobních údajů. Své tvrzení opíráme o rozhodnutí Ústavního soudu. Ústavní soud 3176/12, který rozhodoval ve věci způsobilosti 12leté dívky, která využila služeb MHD bez zakoupení lístku. Dívka argumentovala tím, že vzhledem ke svému věku nebyla rozumově ani volně vyspělá, aby posoudila obsah ujednání o smluvní pokutě a její výši. Ústavní soud však rozhodl, že byla-li nezletilá, které bylo 12 let, způsobilá sama cestovat MHD, musela si být vědoma povinnosti, zaplatit jízdné i toho, že porušení přepravní smlouvy je spojeno s přirážkou k jízdnému. I když stěžovatelka nemusela znát podrobnosti úpravy tohoto zajištění ve smluvních přepravních podmínkách a v jejím základním rámci povědomí mít mohla a měla. Pakliže podle Ústavního soudu má mít 12leté dítě povědomí o základním rámci smluvních přepravních podmínek MHD, mělo by být schopné samostatně chápat rizika spojená s využíváním informačních technologií.

Při příležitosti Mezinárodního dne bezpečnějšího internetu v únoru letošního roku vyzvalo národní centrum bezpečnějšího internetu k tomu, aby v České republice byla nastavena hranice na 13 let, kdy by již většina dětí měla být schopna zhodnotit rizika sociálních sítí. Tuto výzvu podpořila rovněž Česká rada dětí a mládeže, jejíž předseda Aleš Sedláček k tomu podotýká. Cituji: Česká rada dětí a mládeže provedla rychlé zjišťování ve svých členských organizacích a jednoznačným výsledkem je zachovat hranici na 13 letech. Tento závěr byl publikován i na konferenci Právo a děti v kyberprostoru konané v Senátu Parlamentu České republiky dne 15. května 2018. Ze zkušeností přímo na školách víme, že minimálně polovina děti si při založení na facebooku zadá falešné datum narození a svůj účet tak má ještě před dosažením 13 let, říká Jiří Palyza z Národního centra bezpečnosti internetu. Obejít však půjdou poměrně snadno i nová pravidla.

Některé internetové služby Google či Microsoft například plánují ověřování věku za využití kreditní karty. Tu však mohou mít i děti mladší 15 let. Facebook pak plánuje ověřování přes e-mail, který dítě do profilu zadá. Zatímco nyní však obcházení pravidel představuje pouze porušení pravidel dané sítě, nově se již dle GPR bude jednat o nelegální jednání.

Za druhé. Právo dítěte na informace. Podle úmluvy o právech dítěte přijaté Valným shromážděním OSN v roce 1989 má stát zabezpečit dítěti - cituji - přístup k informacím a materiálům z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a duševního zdraví. Článek 17. Proto se domníváme, že je vhodné snížit věkovou hranici k souhlasu dítěte se zpracováním jeho údajů na 13 let. Stanovením vyšší hranice dojde k omezení přístupu dětí k informacím, což může mít negativní vliv na jejich další rozvoj.

Za třetí. Stanovením minimální věkové hranice v jiných zemích Evropské unie. Zaměříme-li se na návrhy implementace GPR v jiných členských zemích EU, pak zjistíme, že 11 států navrhuje minimální věkovou hranici k souhlasu dítěte se zpracováním jeho údajů, tedy 13 let. Hranici 14 let navrhují čtyři státy, patnáctiletou tři. Největší skupina států EU je tedy pro nejnižší možnou hranici 13 let. Ve dvaceti zemích EU se věková hranice pro GPR liší od věkové hranice trestní odpovědnosti.

Za čtvrté. Inspirace z diskuse při debatách o věkové hranici v zahraničí. Podle federálního zákona USA z roku 1998 COPPA, tedy Childrens online privacy protection act, děti pod 13 let nemohou legálně předat soukromé údaje o sobě, pouze s výslovným svolením svých rodičů. Na to také při diskuzích v Estonsku poukázal generální ředitel Inspektorátu pro ochranu dat, který řekl, že není důvod se domnívat, že by se mladí Evropané měli lišit od americké mládeže v přístupu k různým službám. Belgický ministr prohlásil, že 13letá hranice odpovídá realitě internetu užívaného dětmi. Navíc podle komise zabývající se problematikou soukromí je používání sociálních médií a jiných služeb součástí dětského sociálního vývoje, ale zároveň by měly být podniknuty kroky k současnému vzdělávání dětí a mladých o rizicích sdílených informací. Podle polského zákona může osoba, která dosáhla 13 let, uzavírat některé menší smlouvy. Předpokládá se, že člověk v tomto věku může uzavírat některé menší vedlejší smlouvy a může tak zvládnout spravovat své příjmy, může také dát souhlas k používání svých dat. V české legislativě žádný pevně stanovený věk pro uzavírání vedlejších smluv není k dispozici. Je však rozhodnutím Ústavního soudu, viz bod Článek - číslo 1, který jsem již citoval.

V prosinci roku 2016 vydala v Irsku kancelář dětského ombudsmana zprávu ohledně věku pro digitální souhlas u dětí, aby byly reflektovány mezinárodní standardy dětských práv. Národní legislativa by měla být schválena tak, že se uzpůsobí nižší věk digitálního souhlasu, tedy 13 let.

Za páté. Podpora podnikatelské sféry v České republice. Věková hranice 15 let je často zmiňovaná v souvislosti s on line službami, které jsou mnohdy registrovány k podnikání v jiném členském státě EU. Například v Irsku, kde tamní návrh počítá se snížením dané věkové hranice na 13 let. Zbytečně vysoká věková hranice může mít negativní dopad na podnikatele v České republice. Především podnikatelé zabývající se nabízením služeb i do jiných členských států by mohli mít potíže s komplikovanou implementací vysoké věkové hranice do svých procesů a služeb, řešit přesunem sídla do jiné země nebo ukončením podnikání. To by mohlo mít i negativní dopady na státní rozpočet a zaměstnanost. Z tohoto důvodu předkládaný návrh podporuje podnikatelskou sféru a měl by pomoci vytvořit v České republice optimální podnikatelské prostředí, které může získat a přilákat nové investory a podpořit české podnikatele. I z tohoto důvodu podpořil daný pozměňovací návrh také zástupce Svazu průmyslu a dopravy Bohuslav Čížek na jednání podvýboru pro podnikatelské prostředí.

Dítě ve věku 13 let bývá zpravidla již dostatečně rozumově vyspělé, aby dokázalo chápat základy ochrany soukromí a rizika poskytování osobních údajů na internetu. Tím spíše, pokud chce užívání služby informační společnosti. Posoudit a rozhodnout, zda dítě je dostatečně rozumné a zda dokáže posoudit důsledky svého jednání v on line prostoru, je pak úkolem rodičů, nikoliv státu. Konečně požadovat po dítěti ve věku 13 až 15 let souhlas rodičů s využíváním dnes běžně rozšířených služeb, může být dětmi vnímáno jako ponižující. Je naopak žádoucí, aby se mladý člověk naučil co nejdříve orientovat v digitálním světě a osvojil si zásady ochrany soukromí a osobních údajů v co nejnižším věku. Toho lze dosáhnout pouze tak, že mu bude svěřena zodpovědnost za své soukromí a možnost sám o sobě rozhodovat. Obavy, že dítě bude uvedeno v omyl, jeho souhlas bude zneužit či bude vystaveno podvodu, nejsou přitom na místě. Souhlas se zpracováním osobních údajů není bezbřehý. Je omezen jak celou řadou pravidel v samotném nařízení, tak i ustanoveními na ochranu osobnosti v občanském zákoníku. A konečně lze ho kdykoliv odvolat.

Kvůli všem zmíněným argumentům bych vás chtěl požádat o podporu tohoto pozměňovacího návrhu, aby Česká republika následovala přístup vyspělých zemí a umožnila rozvoj podnikatelského prostředí v České republice. Piráti chtějí, aby Česká republika byla evropským ekonomickým tygrem. Proto by měla stanovit věkovou hranici 13 let stejně jako Irsko, Dánsko, Estonsko, Belgie, Finsko, Švédsko, Lotyšsko, Španělsko, Portugalsko, Velká Británie nebo i konzervativní Polsko. Předem děkuji za podporu tohoto návrhu. Přihlásím se k němu v podrobné rozpravě.