„Padák“ pro hradní kancléřku Vohralíkovou mě už povzbudil k napsání tohoto článku. Ne, neměl jsem k ní žádné větší sympatie, stejně jako je nemám k současnému panu prezidentovi a k většině lidí v jeho okolí. Pozoruji, jak ti přirozeně sympatičtí dobře vnímaní, kteří mu tolik pomohli v kampani, jsou vyměňování za úplně jiné figury. Nyní je Vohralíková nahrazena protagonistou Aspen institutu. Svůj úkol ostatně splnili a hlavní loutkovodič Kolář může dál rozehrávat svou hru.

Vlastně jde o další pokračování tragédie našeho národa, kdy první dějství (1945-1989) se jmenovalo Mráz přichází z Kremlu. Nechám vás hádat, odkud fouká nyní a odkud je naše vláda řízena pány Kolářem, Koudelkou a dalšími „velkými hráči“ nyní. Když jsme před 34 lety zvonili klíčema, moc jsem si přál být občanem sice malého, ale sebevědomého, vzdělaného a ekonomicky úspěšného národa uprostřed Evropy, který povede vyváženou a přátelskou politiku a bude obchodovat a udržovat kulturní vztahy se svým okolím i se vzdálenými zeměmi.

Kam jsme se dostali?
Nebo kam nás dostali?
Oni?
Máme na tom všichni svůj díl, ale ještě lze ledacos zachránit.

V roce 2018 jsem se spíš omylem, jako do té doby respektovaný ředitel královéhradecké krajské záchranné služby, dostal ze 6. místa krajské kandidátky za hnutí ANO 2011 jako poslanec do sněmovny. Lidé, kteří mě znali a znali i práci, která za mnou zůstala, mě tam poslali. A já každou výzvu fakt beru vážně. Nyní jsem ve sněmovně druhé období a šestým rokem pracuji jako místopředseda výboru pro bezpečnost, předseda komise pro kontrolu GIBS (generální inspekci bezpečnostních sborů) a člen výboru pro zdravotnictví.

Tedy věnuji se tomu, k čemu mám, jako bývalý ředitel základní složky IZS, záchranář a nyní stále lékař, co říci a čemu, jak jsem přesvědčen, opravdu rozumím. Kéž by to tak bylo u ostatních poslanců, a zejména potom u ministrů současné vlády.

Už v roce 2018 se začínaly rozdávat vysoké karty a vybírat „žolíky“ do budoucna. Byl jsem s větší skupinou poslanců pozván do prostor americké ambasády v Praze. Příjemné přijetí, řada vlídných hostitelů, kteří si nás rozebrali k malým stolkům, kde jsme v malých skupinkách diskutovali u drobného pohoštění. S jedním kolegou jsem absolvoval několik podobných setkání s mladými „zaměstnanci“ ambasády. Schůzky měly uniformní uspořádání, tedy představení, zdvořilostní fráze, a potom zcela natvrdo. Milí poslanci, podpoříte při výběru firmu Westinghause jako dodavatele pro vaše jaderné elektrárny, podpoříte nákup letecké techniky – vrtulníky a stíhačky z USA. Tehdy jsem ani nevěděl, co je letadlo F-35. Souběžně šla potom na Ćernochovou nabídka stáže v USA, průhledný dotaz na děti a vnuky a event. zájem rodičů o jejich studium v zahraničí…