Vážený pane předsedající, dámy a pánové. V současnosti je nám předkládán novelizovaný materiál, kde deficit z 280 miliard se zvyšuje na 330 miliard. To bych řekl je takový deficit prostý. Ale my tam musíme ještě započítat 127 miliard neočekávaného zisku v nadvýběru daní. Čili to se dostáváme někde ke 460, a když k tomu připočítáme poměrnou část energetického balíčku na rok 2022, čili dalších 17 až 20 miliard, tak jsme na 475 miliardách, a to už se blížíme k půl milionu. Ať to nazveme nákladů navíc, nebo deficitu, já nevím, jaké hledat slovo, ale není to jenom těch 330 miliard. 

Za to ale příliš nedostáváme. Vidíme v současnosti, že ta pomoc třeba v té energetické krizi není taková, jakou by si naši občané a naše firmy představovali.

Tady bych chtěl říct, protože se chci věnovat především zdravotnictví, tak tam k mnoha změnám nedošlo. Ale některé změny tam přece jenom jsou. A je to na výdajové stránce. Protože připomenu, že na jaře pan ministr Stanjura pokrátil zdravotnictví o více než 20 miliard a to sečteno ze zdravotních pojišťoven 14 miliard z rezerv a zhruba 8 miliard z kapitoly Ministerstva zdravotnictví resp. z Ministerstva zdravotnictví jako takového. A co se děje nyní? Čili 8 miliard minus na jaře pro pana profesora Válka, který to přijal s úklonou a úsměvem, a najednou se tam ty peníze vrací. Já jsem rád, že se tam vrací. Vrací se tam 3,2 miliardy na zakoupení očkovacích látek, kde jsme byli v prodlevě s jejich zaplacením, jde tam 0,2 miliardy, konkrétně 210 milionů na centra duševního zdraví, jde tam 336 milionů na dotační program pro stabilitu nestátních nemocnic a 0,9 miliardy úhrady za nevyužité monoklonální protilátky. Čili celkem sečteno je to asi 4,6 miliardy, které se tam vrací.

A ještě bych se rád zeptal pana ministra, protože pan Válek žádal ještě další 2 miliardy na pokrytí DPH ke kofinancování investičního programu z Národního plánu obnovy a ty 2 miliardy jsou kruciální proto, aby se ty investice nezastavily. Pan ministr Válek na můj dotaz, podotýkám kuloární, řekl, že to je na dobré cestě a že i ty 2 miliardy by měl dostat. Ve výsledku potom je to 6,6 miliardy, které se vrací jenom Ministerstvu zdravotnictví z původně odebraných 8 miliard. Úplně tomu nerozumím.

K 14 miliardám pojišťovenským, o těch jsme tady hovořili hodně, a pan ministr má pravdu, že se to přežije pro tento rok. Ale už tento rok ty pojišťovny počítají s tím, že ty rezervy, které byly ve výši téměř 60 miliard, klesnou někde ke 40 miliardám, možná více, podle toho, jak se to bude dále ještě odehrávat.

Pro tento rok tady máme inflaci 17,5 %, cena energie roste astronomicky, řada nemocnic, a to jak krajských se zřizovatelem krajů, tak fakultních se zřizovatelem Ministerstva zdravotnictví nemá ještě vůbec zajištěné energie a předpokládá se mnohonásobný nárůst jejich cen. Já jsem si zjišťoval, že energie jako takové tvoří pro nemocnice už nyní kolem 2 % nákladů, u fakultní nemocnice jsou to stamiliony a teď je jenom otázka toho koeficientu, kolika to budeme násobit. A všichni si musíme přát, abychom tu energii získali.

Nelze tedy udržet to, co je naplánováno, byť pro letošek zdravotníci nedostali přidáno, dostali přidáno jenom nezdravotničtí pracovníci. Já to malinko provážu i s výhledem na příští rok. Tam to neudržíme na těch 10 %, určitě přidání bude nutné. A v tomto kontextu my jsme v situaci, že zdravotní pojišťovny plánují jenom 4procentní navýšení plateb nemocnicím a poskytovatelům zdravotní péče. My jsme se o tom bavili s pojišťovnami a oni to tak mají naplánované, drží to a řeknou, že ministerstvo je ochotno jednat maximálně o navýšení na úroveň 5 až 6 % nad dosavadní výši plateb zdravotnickým zařízením. To ale při 17,5procentní inflaci, předpokládaném 10procentním navýšení mezd a při narůstajících cenách energií je samozřejmě neudržitelné. A zase když se zeptáte těch, kteří v tom opravdu pracují, těch manažerů v nemocnicích, tak vám s menším, nebo větším strachem, podle toho, jestli jsou z fakultních nemocnic, nebo z nemocnic zřizovaných kraji, tam ten strach tolik nemají, řeknou, že jim 4 % v žádném případě nemůžou stačit a bavme se reálně o 10 až 14 %. Na to tady nikdo nechce slyšet, nikdo nepřipravuje ani krizový plán. Ale to není krizový plán ve smyslu strašení, to je naprosto reálný krizový plán, na který musíme být připraveni. Čili ve vztahu k příštímu roku, pokud nic neuděláme, tak se řítíme do problémů. Tento rok skutečně ustojíme.