Šlo mi o to, aby obce, když dostanou od státu povinnosti, měly i práva systém aktivně ovlivňovat. A zároveň jsem jasně říkala, že sociální bydlení tu nemůže být pro polovinu všech obyvatel, ale opravdu jen skupinu lidí, kteří se do své nečekané životní situace dostali nezaviněně (senioři, handicapovaní, samoživitelé, kterým druhý rodič neplatí výživné).

To, co ministerstvo nově předložilo, ale bohužel také není dobrá varianta. V některých ohledech je možná ještě horší než ta původní. Proč?

Tato koncepce motivuje pouze k tomu, aby se přidělil sociální byt. Přitom ale nereflektuje důvody, které vedly ke vzniku bytové nouze. Neřeší, že by někteří mohli zůstat ve stávajícím bydlení za pomoci odstranění toho, co jim způsobilo problémy. A to nejpodstatnější. Návrh zákona zahrnuje i lidi, kteří nepracují, neodvádějí pojistné, dluží na nájemném apod. To přece není férové. Aby jedna část populace tvrdě pracovala a platila vše, co systém požaduje, a druhá jen zneužívala práv sociálního státu včetně toho, že ještě dostanou bydlení.

Další kontroverzní novinkou aktuální koncepce je vznik „Center pro sociální bydlení“. Na první pohled možná zajímavá myšlenka, u které ale silně převažují rizika. Co to fakticky znamená? Další budovy, další prostory, další úředníci, další mzdová zátěž, další sociálně pojistná zátěž, další provozní kapitál. Není divu, že návrh neobsahuje analýzu finančních nároků systému. Ty budou bezpochyby neúměrně vysoké. Centra zároveň dostávají velkou moc. Je dost riskantní, že péče o osoby v bytové nouzi se bude centralizovat pod jedno ministerstvo, pod jeden centrální úřad místo pod obce, které své obyvatele znají lépe než centrální úřad. To se musí dobře promyslet.

Zkrátka je to šité horkou jehlou a má to spousty chyb, které už teď kritizují zástupy odborníků i politiků.

Přitom zákon o sociálním bydlení by se dal řešit daleko jednodušeji. Třeba jen zrušit doplatek na bydlení a státní sociální příspěvek na bydlení stanovit taxativně podle místního obvyklého nájemného, zároveň určit základní hygienické normy pro sociální bydlení.

Tento příspěvek je totiž podle mého názoru jeden z důležitých nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. Umožnil by rozptýlené bydlení pro sociálně potřebné, a tím jejich zakotvení ve většinové společnosti a soustředil by se tam, kde je větší množství pracovního uplatnění.

Uvidíme, jak si s tímto návrhem poradí vláda. Já samozřejmě chápu, že se paní Marksová zavázala, že do konce volebního období přijde s řešením, že na ni tlačí premiér a že situace u nás je reálně kritická. Musíme jednat rychle.

Přesto si ale myslím, že přednější je kvalita. A i proto, že současný návrh je úplně odlišný od původní koncepce, mělo by mu určitě ještě předcházet připomínkové řízení. Jinak hrozí, že projde něco, co budeme opět brzy muset napravovat. Takže znovu a lépe, prosím.

Návrh zákona zahrnuje i lidi, kteří nepracují, neodvádějí pojistné, dluží na nájemném. To není fér.