Minulý týden byly představeny obrysy důchodové reformy a nyní je potřeba navázat v dalších oblastech, za které by měl nést hlavní zodpovědnost stát. Mám na mysli české zdravotnictví, které je dlouhodobě podfinancováno.

Zajistit dostatečné zdroje se historicky z řady důvodů nedaří. Jediná politická strana, pokud nemá většinu v parlamentu, na to nestačí a koaliční kompromis často blokuje zásadnější kroky. Zdravotní péče o občany je u nás zajištěna, na různých místech země s různou dostupností. Kvalitu péče máme stále na dobré úrovni.

Technický stav nemocnic je ale často špatný, evidujeme vnitřní dluh na infrastruktuře. Největším problémem současnosti a budoucích let je nedostatek zdravotníků. O důvodech se často hovoří. Spočívají v platovém ohodnocení a přetěžování v náročném povolání. Svůj vliv má také nerovnoměrná distribuce místa působení zdravotníků a jejich koncentrace do velkých měst a největších nemocnic. Hrozí zhoršování českého zdravotního systému.

Zajistit kvalitní péči pro občany bez adekvátních zdrojů nelze, naším cílem by mělo být alespoň 9 % hrubého domácího produktu. Jde o hodnotu vycházející z průměrů vyspělých zemí OECD a EU. Predikce českého HDP podle Ministerstva financí na rok 2020 se očekává aktuálně ve výši 5 894 miliard korun1), do zdravotnictví by mělo v témže roce přijít 346 miliard2), to je pouhých 5,87 %! Těm 9 % z predikovaného objemu odpovídá neskutečných 530 miliard, chybějící rozdíl činí 184 miliard. Jde o zjednodušenou teorii, ale i data ÚZIS ukazují na variantu až 600 miliard korun potřebných ve zdravotnictví v roce 20303). Nechceme-li zvyšovat zdravotní pojištění, zbývá významně navýšit částku za státní pojištěnce, začíná se jednat o roku 20214). Možný horizont k dosažení kýžených 9 % by mohl být rok 2030.

Rád používám srovnání: NATO nás jako členskou zemi vyzývá, abychom vydávali na obranu 2 % HDP, přičemž většina členů utratí za zdravotnictví mnohem více prostředků než ČR, třeba v USA jde o víc než 17 % HDP5). Nároky na rozpočet budou rychle stoupat z důvodů demografických změn, ale i nástupu velmi drahých léčebných postupů3) a proto je nutné zabývat se možnostmi dalších zdrojů do rozpočtu.

K daním za „zdravotně“ rizikové zboží jako je tabák nebo tvrdý alkohol můžeme přidat například zvýšení daně za cukrovinky a sladké nápoje. Velkou kapitolou je sociální demokracií navrhovaná daň pro banky a velké korporace, které v naší zemi realizují nadprůměrné zisky. V neposlední řadě musíme ve zdravotnictví trvale zvyšovat efektivitu použitých prostředků a učinit systém přívětivější pro nemocné i zdravotníky. Budoucnost naší země spoluvytvářejí politické strany a velmi bych si přál, aby sociální demokracie byla jasně slyšet.

MUDr. Jan Mečl

Zdroje:
1. ZDE
2. ZDE
3. ZDE
4. ZDE
5. ZDE