Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, kolegové,

k té apokalyptické vizi pana předsedy Okamury, kde nám hrozí ovládnutí českých soudů evropskými soudy a ovládnutí českých zákonů evropskými zákony, bych snad chtěl jenom dodat, že soudní dvůr Evropské unie v Lucemburku už existuje mnoho let a už mnoho let existuje povinnost našich soudů v případě, že jde o aplikaci evropského práva a je tam potřeba položit předběžnou otázku, tak se obrátit na soudní dvůr Evropské unie a ten potom odpovídá na tu předběžnou otázku. Stejně tak samozřejmě existuje postavení českého práva vůči evropskému právu povinnost aplikovat přednostně evropské právo a u nařízení je tam přímý účinek a v případě, že Česká republika neimplementuje směrnice, tak jsou tam samozřejmě mechanismy, které vedou k tomu, aby Česká republika svoje závazky vyplývající z mezinárodních smluv o Evropské unii dodržela. Takže to už tady dávno existuje a teď tuto soustavu doplňujeme o ten prvek evropského žalobce a logicky, když sem Evropská unie, to znamená bohaté západní státy, nalijí 50 miliard korun každý rok, čisté peníze pro Českou republiku, tak logicky asi nechtějí, aby se ty peníze tady rozkrádaly. Chtějí mít nějaký efektivnější způsob kontroly využití těch peněz, ne že si budeme posílat nějaké papíry. Já tohle považuji za pozitivní prvek, že ty evropské peníze budou pod větší kontrolou, nebude tam hrozit, že se budou rozkrádat, protože Evropská unie má samozřejmě větší zájem na tom, aby se ty prostředky kontrolovaly, zatímco tady má každý zájem jenom na tom, aby se to utratilo, a to, že se to využívá na nesmysly v řadě případů, to je až zájem druhotný.

Ale teď k tomu, co já považuji za nepodstatnější na našem dnešním rozhodování, a to je problematika nezávislosti státních zástupců na moci výkonné, čili na vládě. Podle současného systému má vláda možnost odvolat nejvyššího státního zástupce kdykoliv a bez uvedení důvodu. Myslím si, že to je nekoncepční a na kulatém stolu, kde byli přítomni zástupci politických stran i expertů, tak se ukázalo, že to je řešení, které je ojedinělé a které vytváří poměrně velkou závislost státních zástupců na moci výkonné. Je samozřejmě pravda, že státní zástupci jsou zařazeni do moci výkonné, ale to ještě neznamená, že realizují vůli vlády a mají být na ní tímto způsobem závislí. Naopak, ty kreační a regulační mechanismy mají být nastaveny tak, aby umožnily státnímu zástupci nezávislost, aby mohl nestranně prověřovat kauzy. Teď to máme v naprosto akutním případu, kdy nejvyšší státní zástupce prověřuje živou věc, ve které jde o předsedu vlády a současně ten samý, nejvyšší státní zástupce může být vládou odvolatelný. Já jsem přesvědčen, že v tomto - řekněme - systémovém rozhodnutí se nemůžeme spoléhat na osobní statečnost těch jednotlivců. Máme tady příklady, ať už je to konec pana Leo Steinera, který zastavil dotace pro Agrofert, zemědělské, a následně byl v zásadě donucen k tomu, aby skončil na příslušném úřadě, nebo šéf finančního úřadu Karel Trefný, který doměřil Agrofertu daň. Opět skončil. Rozhodnutí bylo soudem prohlášeno za nezákonné. Takže osobní statečnost může vést v řadě případů jenom k tomu, že ten člověk na tom úřadě skončí. Proto v řadě případů to funguje tak, že státní zástupci a jiné další funkce jsou odvolatelné, nebo soudci atd., jsou odvolatelní pouze v kárném řízení na základě iniciativy, která může vzejít z Ministerstva spravedlnosti, ale ve výsledku o ní rozhoduje nezávislý kárný soud.